Dosud jste byl především lékařem, i když jste zastával i manažerské pozice. Proč jste se ucházel o post ředitele rakovnické nemocnice?
Považuji se stále spíše za lékaře, ovšem management mi rozhodně není cizí. Po škole jsem asi čtrnáct let pracoval na pracovištích klinického i fakultního typu. Takže jsem i hodně učil. Protože jsem se tam nedokázal uživit, začal jsem pracovat v nemocnici v Říčanech. Tam jsem dělal zástupce primáře, což byla svým způsobem manažerská, i když malá funkce. Pak jsem tam dělal dva roky ředitele a předsedu představenstva. Byla to doba, kdy jsem si musel částečně dělat investiční a finanční plány, tedy jednalo se už o vysoký management. Následně jsem byl rok lékařským ředitelem v Centru pohybové medicíny Pavla Koláře, což byla rovněž svým způsobem manažerská pozice, a poslední téměř tři roky jsem pracoval jako primář interního oddělení v Domažlické nemocnici. S tamním ředitelem jsme měli velmi dobré vztahy a svým způsobem jsme řešili i ekonomiku nemocnice, byť na úrovni primářské.

Co vás dovedlo právě do Rakovníka?
Před třemi lety, když jsem odcházel z Říčan, mě oslovil Tomáš Jedlička, tehdejší ředitel rakovnické nemocnice, abych tu dělal lékařského náměstka. Jelikož jsme ovšem tenkrát čekali s manželkou druhé dítě, nechtělo se mi dojíždět, a proto jsem si vybral práci v Praze blíže mému bydlišti. Nyní, když se rozhodl odejít, si na mě asi vzpomněl a nabídl mi tuto možnost. Poté jsme se v rámci výběrového řízení několikrát sešli s majiteli nemocnice a s užším vedením společnosti Privamed. Nabyli jsme dojmu, že máme společnou představu o tom, jak a kam nemocnici v Rakovníku vést a podobnou představu o tom, jak společných cílů dosáhnout.

Mezi kolika uchazeči jste nakonec uspěl?
Myslím, že jich bylo téměř třicet. Vedení hovořilo asi o pětadvaceti nebo sedmadvaceti kandidátech.

Zjišťoval jste si informace o rakovnické nemocnici před vaším nástupem do funkce ředitele?
Tato problematika je poměrně složitá. Než jsem nastoupil do funkce ředitele, s ředitelem Jedličkou jsme o tom hovořili poprvé v prosinci loňského roku, od té doby proběhla nějaká jednání s majiteli. Poznal jsem ekonomickou situaci v nemocnici, ale i personální, seznámil jsem se s nějakými plány rozvoje a investic, takže to nebylo tak, že bych vstupoval do něčeho neznámého. Od konce května, kdy byl jasně stanoven termín mého nástupu na 1. července, jsem se účastnil koncernových porad a postupného přebírání nemocnice.

Máte povědomí o tom, jak je rakovnická nemocnice vnímána?
I toto jsem chtěl samozřejmě vědět, ale informace jsou velmi rozporuplné, což platí u každé nemocnice, takže jsem si chtěl udělat názor sám. Za období letních prázdnin jsem si prošel všechna oddělení mimo standardní pracovní dobu. Chodil jsem tam v bílém, aby personál ze začátku vůbec nevěděl, že tam jde ředitel. Budu pokračovat stejným způsobem i nadále, budu se účastnit vizit na odděleních, a to neplánovaně, aby o tom předem nikdo nevěděl. V medicíně se pohybuji relativně dlouho a z tohoto vnitřního pohledu mohu leccos poznat.

Některá oddělení nemocnice se občas probírají na sociálních sítích, kde zaznívá i kritika, například na zacházení s pacienty. Už se k vám dostaly informace i od laické veřejnosti?
Neodbornou veřejností jsou pacienti, potenciální pacienti a jejich příbuzní, tedy lidé, pro které tu jsme. Zde platí bohužel fakt, že se nikdy nemůžete zavděčit všem, ale má snaha bude jednoznačně taková, abychom dělali dobrou medicínu v takovém prostředí, které bude pro lidi příjemné. Samozřejmě pro nikoho není příjemné být zavřený ve špitále, pokud nejde o porod, který se povede a odcházejí se zdravým miminkem. Medicína je spíše o pomoci lidem v krizových situacích a to ovlivňuje vnímání pacientů. V poslední době jsem měl už několik rozhovorů o nedostatcích nebo jak je nemocnice vnímána neodbornou veřejností, což je důkaz, že chci o vnímání nemocnice vědět, co se dá, ale názor si pak musím udělat sám. A poté následně vyvodit další kroky, abych ji posunul příznivým směrem.

Jsou nějaká oddělení, kde chybí výrazně personál?
Tento problém je prakticky v každém zdravotnickém zařízení. Personál je alfou a omegou, nejde přitom jen o nějaké špičkové specializované odborníky, jde i o personál, který je v úzkém kontaktu s pacienty a hrozí u něj v největší míře vyhoření, přetížení. Právě zde je největší riziko ne úplně vhodného chování, odlišného od mých představ, že by měli zaměstnanci mít, tedy střední zdravotnický personál, ať už jde o sestřičky, ošetřovatele, nebo sanitáře. Potřebovali bychom jich mnohem více, a to ve všech odděleních, i když některá jsou saturovaná více, jiná hůře. Ale určitě nám chybí, aby přesčasové práce nebylo tolik, aby měl personál více času na relax a zabránilo by se závažnějšímu syndromu vyhoření.

Může být u Rakovníka nevýhodou, že není úplně blízko většího města a nachází se na samém konci kraje?
Jde o velkou nevýhodu. Není to ani tak tím, že bychom pociťovali nějakou odstrčenost od špičkových pracovišť, ale problém vidím nejen ve velké vzdálenosti, ale i v nízké hustotě zalidnění. Tím pádem i personálu, který se většinou rekrutuje z blízkého okolí, je pochopitelně méně. Dojíždění není úplně pohodlné, a pokud chceme, aby u nás zdravotníci byli, musí se sem přestěhovat. Dobré je, že na to myslí i majitelé tím, že tu staví bytové domy v blízkosti areálu nemocnice. Možnost ubytování bude mít nejen široká veřejnost, ale i zaměstnanci nemocnice. Tohle bude podle mého mínění velkou pomocí při řešení problému.

Máte srovnání s dalšími nemocničními zařízeními v kraji i v Praze. Jak hodnotíte vybavenost rakovnické nemocnice?
Za tři roky, kdy jsem o této nemocnici nevěděl prakticky nic, protože jsem ji přestal sledovat, se udělal velký pokrok. Tenkrát jsem slyšel o plánech ředitele Jedličky a musím říci, že věci se tady opravdu výrazně mění a jeho sliby se opravdu vyplnily. Musím říci, že to jsem viděl opravdu málokde. Přístrojové vybavení, které budeme nyní mít, je na maximální medicínské moderní úrovni. Zainvestovala se do něj opravdu spousta peněz. Existují dotační projekty Evropské unie, ale vzhledem k tomu, že se zde dělají rekonstrukce objektů, zdaleka by to nestačilo. To, co nemocnice a s požehnáním majitelů i mateřská firma investují nejen do přístrojového vybavení, ale i do stavebních prací, to jsou opravdu neskutečné peníze. Mohu zmínit nové CT, magnetickou rezonanci, nové vybavení operačních sálů. V průběhu podzimu bude nově postaveno oddělení akutní medicíny, které bude úplně nově vybaveno.

Rakovničany dlouhodobě trápí absence dětské pohotovosti. Je nějaká naděje, že by se v dohledné době opět obnovila?
Toto je opět věc, která tíží nejen rakovnickou veřejnost, tento problém je v celé republice. Je řada šedesátiletých a sedmdesátiletých lékařů v důchodovém věku, kteří by jinak sloužili na dětské pohotovosti, ale ti jsou na konci své profesní kariéry. Bohužel systém vzdělávání je nastaven tak, že bude poměrně dlouho trvat, než se to zase obnoví. S praktickými lékaři až takový problém nemáme, ale s dětskými lékaři je to opravdu složité a je jich nedostatek. Musíme tu zajistit službu neonatologů při porodnici, tedy lékařů, kteří se zabývají čerstvě narozenými miminky, a už to je neskutečně složitá věc.

Takže si v tuto chvíli neumíte představit vznik pediatrického oddělení?
Při takovém nedostatku odborníků opravdu ne, i s ohledem na to, že jej má například i nedaleké Kladno. Řekl bych, že nejsme reálně schopni tyto služby zajistit a musíme být vděčni za to, že nějakých třicet kilometrů odtud je pracoviště, které to dělá. A nemá podle mě smysl dělat pohotovostní službu bez pediatrického oddělení, když nemůžete malého pacienta uložit a musíte ho transportovat do Motola.

Masarykova nemocnice úzce spolupracuje s novostrašeckou poliklinikou. Budete chtít v tomto směru pokračovat i nadále?
Stoprocentně. Jde o poliklinické pracoviště, ale naše. Mluvil jsem s novostrašeckým starostou Karlem Filipem, který je rád, že poskytovaná péče je tam v takovém rozsahu. Určitě chceme pokračovat v minimálně stejném rozsahu. Dáváme tam momentálně nové přístroje na rentgenové pracoviště, a to rentgen a ultrazvuk. Je tam i rehabilitační pracoviště, kam budeme pořizovat novou vanu na vodoléčbu. Chceme tedy pokračovat ve stejném duchu.

V jaké fázi je nyní dokončení nového vstupu do nemocnice, které se notně zdrželo?
V tuto chvíli je převzatý projekt od původního projektanta, jsou udělány statické posudky na část stavby, která je dokončena, a nyní se vypracovává projekt na definitivní dokončení. Ten by měl být hotov v průběhu září, poté budou bezprostředně pokračovat stavební práce. Hotovo by mělo být do konce roku, ale často dochází k určitým zpožděním. Jsou zde problémy se subdodavateli, jako tomu bylo například i na operačních sálech.

Jaká je vůbec kapacita nemocnice. Kolika lidem nabízíte lékařskou péči?
Spád v tomto regionu je řekněme střední, který odpovídá okresnímu městu, což je zhruba padesát tisíc lidí. To je spád, který máme na denní bázi. Asi bychom byli schopni počet navýšit řekněme o deset procent, na druhou stranu Rakovník je velmi specifický lokalitou, kde se nachází. Je daleko ode všech míst a v regionu chybí některé specializace, za kterými lidé musí nutně jezdit třeba do Prahy. Kapacita pražských pracovišť je ale do značné míry vyčerpána a to jsou věci, které bychom chtěli potenciálním pacientů nabízet. Budeme jednat s pojišťovnami o větších ortopedických výkonech včetně endoprotéz, chceme, aby zde rehabilitace fungovala komplexněji.

Jste schopni zajišťovat lékařskou péči i pro pacienty z okolních okresů?
Hodně podobný problém, jako jsme měli doposud my, má například i nemocnice v Žatci. Už připravujeme formu spolupráce a budeme se snažit jim vycházet vstříc a přebírat od nich pacienty ve větší míře. Do této doby k tomu docházelo u složitějších případů v rámci intenzivní péče, kterou tam nemají v takovém rozsahu jako my. Nyní předpokládám, že to bude v mnoha dalších odvětvích, jako je například standardní interna nebo chirurgie.

Vaše práce je jistě časově velmi náročná. Zbývá vám přesto prostor pro další zájmy?
Vždycky jsem zvyklý dělat svou práci na sto procent nebo ještě na víc, takže mě opravdu hodně pohlcuje a zabírá mi hodně času a hodně sil. I když mě samozřejmě i velmi nabíjí, protože dobře odvedená práce, která nese své ovoce, přináší spoustu radosti a energie. Ale pak mám hlavně rodinu, dvě malé děti. Jakmile nepracuji a mám chvilku volna, tak se maximálně věnuji manželce a dětem. Když mi zbyde nějaký čas, snažím se hýbat, takže občas trochu sportuji. Děcka jsou ještě malá, ale doufám, že až trochu povyrostou, budou naše rodinné aktivity směřovat právě sportovnějším směrem. Hezké je i cestování, četba, ale tak to má asi každý.

Ondřej Dostál

MUDr. Ondřej Dostál, MBA se narodil v roce 1979. 1. LF UK absolvoval v roce 2003. Poté pracoval na II. interní klinice kardiologie a angiologie VFN a 1. LF UK, kde atestoval v oborech angiologie a kardiologie. Od roku 2015 působil jako zástupce primáře interního oddělení v Nemocnici Říčany, ve které později zastával pozici ředitele a předsedy představenstva. Dále pracoval jako lékařský ředitel v Centru pohybové medicíny Pavla Koláře a poslední téměř tři roky jako primář interního oddělení v Domažlické nemocnici. Studium managementu ve zdravotnictví dokončil v roce 2016. Volný čas věnuje rodině, manželce, dceři a synovi.