Kdy a jak organizace vznikla?
Bylo to v listopadu, v roce 1986. Narozeniny jsme ale oslavili až minulý týden, protože dříve nebyl čas. Tehdy se odtrhla část nejmladších členů z jedné rakovnické organizace. Ti usoudili, že se kromě schůzování dá dělat spousta zajímavějších věcí kolem ochrany přírody. Zakládajících členů bylo dvanáct. Měli jsme problém podle stanov sestavit výbor z pěti plnoletých lidí. O dva roky později nás už bylo čtyřicet. Tehdy jsme obývali srub za koupalištěm. Tady se konala i ustavující schůze. Ve štítu jsme měli velikého kovového červeného raka. Podle toho se naše organizace jmenuje. Začátkem devadesátých let srub obsadili junáci, nyní je v soukromých rukou.

Jen schůzování pro vás nebylo, co jste tedy dělali kromě toho?
Pořádali jsme různé výpravy a výlety podle hesla svazu přátel přírody TIS „Poznej a chraň“. To znamená, že pokud nebudeme přírodu znát, nemůžeme se pokoušet o to, někde něco chránit. Dělali jsme i praktické činnosti v různých chráněných územích, například zalesňování těžko dostupných míst kolem Berounky, kosení orchidejových luk, budování naučných stezek Jesenice, Džbán. Zapojovali jsme se do různých kampaní. Hned na začátku jsme se věnovali práci s dětmi. Nejdříve ve spolupráci s pionýrskou organizací. V roce osmdesát sedm jsme už pořádali vlastní akce, mezi nimi i letní tábory. Protože naším úkolem bylo zlepšovat prostředí a jednou částí je i to sociální prostředí, připravovali jsme si akce, při kterých by nám spolu bylo dobře. Například mikulášské besídky pro děti, dovolené na horách, oslavy Nového roku.

Co si máme představit pod pojmem kampaně?
Vyhlašovalo je centrální vedení svazu, dnes Ústřední výkonná rada. Při ní pracuje celá řada komisí a ta kampaně vyhlašuje. Největší byla záchrana jilmů. Na té pracovali všichni členové i takzvané spřátelené klany a kamarádi. Výsledky se používají dodnes. V Rakovníku je dodneška největší zastoupení jilmů. Alej do Pavlíkova je údajně nejdelší ve střední Evropě. Z některých katastrů vymizely. Tenkrát se zjišťoval jejich zdravotní stav po napadení houbovou chorobou grafiózou.

Čím se zabývá organizace nyní?
Její činnost se téměř nezměnila. Zapojuje se do odborných programů, pracuje s dětmi. Máme mladé ochránce přírody. Pořádá letní tábory, exkurze, výlety. Podstatná změna je ve financování. Dříve naše organizace nebyla založena na dotační podpoře. Na činnost jsme si dokázali vydělat třeba prací pro státní lesy. Od začátku devadesátých let jsou tyto práce svázány s živnostenskými listy. Navíc nás v jistém směru brali jako nekalou konkurenci, protože jsme práce vykonávali téměř za režijní ceny. Peníze jsme vkládali do vybavení organizace, nebo jsme za ně organizovali výlety a exkurze. Dnes je to mnohem horší, protože děláme jen to, co je někdo ochoten zaplatit.

Pod vašimi křídly působila také taneční skupina…
Ano, v roce osmdesát sedm někteří členové založili country taneční skupinu Hašlerka. Musela mít tehdy nějakého zřizovatele. A protože by se pro skupinu, která se v socialistickém Československu zabývá americkými tanci, těžko někdo našel, vzala si ji Sedmnáctka.

Změnila se nějak ochrana přírody za těch pětadvacet let?
Změnil se hodně postoj lidí. Před rokem osmdesát devět byla ochrana přírody společensky přijatelné hnutí. Mnohdy se pohybovala na hraně. Provozovala věci, které měly charakter svobodné činnosti. Lidé ji brali jako způsob seberealizace. Po revoluci se otevřely jiné možnosti. V roce devadesát pracovalo přes dvacet organizací. Dnes tu fungují tři. Nyní hodně lidí nemá čas pro zájmovou činnost. To způsobilo velký propad ve všech zájmových organizacích. Českému svazu ochránců přírody nenahrává ani to, že se ve společnosti našla řada lidí, kteří berou ochranu přírody jako tvrdý byznys nebo jako nátlakový prvek. Naopak velký vliv na ochranu přírody má dnes i to, že víme o různých globálních problémech, protože nejsme za železnou oponou.

Co si myslíte o různých aktivitách typu „Ukliďme svět“?
Těmto aktivitám se naše organizace snažila vyhýbat. To není místo pro ochranářskou aktivitu. Není úkolem jakékoliv organizace chodit po někom uklízet. Pokud si lidé zvyknou, že po nich vždy někdo uklízí, je to obrovská chyba a cesta do pekel. Myslím si, že největší smysl je, přesvědčovat lidi o ochraně přírody a ukazovat jim způsob. V tom budeme pokračovat. Stále budeme v tomto směru třeba působit na děti. To má větší smysl, než zorganizovat obrovskou úklidovou akci.

Má smysl vyhlašovat Národní park Křivoklátsko?
Pro ochranu přírody nemá národní park rozhodující význam. Celá oblast, která se uvažuje jako národní park, je začleněna v chráněné krajinné oblasti. Všechny obzvlášť cenné lokality, které by si zasloužily vyšší stupeň ochrany, spadají do rezervací, národních rezervací, chráněných památek, přírodních výtvorů a podobně. Navíc část Křivoklátska má možná ochranu vyšší, než všechny parky dohromady. Je součástí prezidentské honitby v Lánské oboře a ochranného pásma vodárenské nádrže Klíčava.Ve větší míře jde o záležitost komerce. Národní park je samostatnou územně správní jednotkou, takže správa národního parku vykonává na území téměř všechnu státní správu. S tím se tu objeví spousta úředníků a razítek.

Jiří Chobot Pšenčný

pracuje na Povodí Vltavy, v provozním úseku dolní Berounka vykonává říční dozor
– ochraně přírody se věnuje už od dětství
– je zakládajícím členem a předsedou 17. základní organizace Českého svazu ochránců přírody Rak Rakovník
– více jak dvacet let se věnuje country tancům
– už v mládí působil jako vedoucí na dětském táboře, i nyní vede děti v dětském tanečním souboru Lentilky
– kromě ochrany přírody je jeho koníčkem vandrování a cestování po přírodních krásách doma i v zahraničí.