V roce 1409 byla Jesenici udělaná městská práva a svobody, čímž Jesenici povýšila na městečko. V době husitských válek bylo městečko dvakrát vypáleno Plzeňskými, na konci středověku se zde začalo rozvíjet rybníkářství. Od poloviny 17. století se v Jesenici úřadovalo německy, k úplnému poněmčení města došlo v následující epoše.

Největšího rozmachu dosáhla Jesenice na přelomu 19. a 20. století, kdy z ní byl utvořen soudní okres a spadalo pod ni 43 obcí. K nejvýznamnějším památkám té doby patří dnešní budova ISŠ či secesní budova praktické školy. Na konci předminulého století byla do města zavedena také železnice a byl zde postaven také chudobinec.

Ještě v prvních dekádách 20. století žila ve městě drtivá většina Němců, až po vzniku ČSR byla v roce 1921 zřízena také česká škola. Po Mnichovu se Češi uchýlili do vnitrozemí a Jesenice byla přičleněna k říši. Po válce ztratilo město většinu obyvatelstva, které bylo odsunuto do okupačních zón a následně bylo dlouhá léta osidlováno lidmi z vnitrozemí či Volyňskými Čechy. Před třinácti lety byl Jesenice navrácen titul města.