To samé potvrdil starosta obce Antonín Tauber: „Když jsme lidem řekli, že bychom se mohli soutěže zúčastnit, byli nadšení. Na zastupitelstvo chodí tak osm lidí. Na první schůzku o Vesnici roku se nás sešlo pětatřicet, a začaly padat návrhy jeden za druhým: udělej to a tohle, ne abys zapomněl… Takže jsme asi před měsícem začali dávat dohromady materiál, co bychom mohli předvést. Pak jsme měli první generálku a ve čtvrtek druhou. Na té jsme dávali dohromady hlavně čas, abychom to vše stihli."

A času bylo nakonec málo. Obyvatelé ani nestačili komisi předvést vše, co chtěli, takže v obci a okolí ještě zůstaly ukryty pěkné perličky, například plávečská alej.

A proč se místní do soutěže přihlásili, řekla místostarostka Alena Johnová jasně a stručně: „Protože jsme chtěli…" Zastupitelé se účastnili semináře o soutěži a líbilo se jim to. „Sousední Čistá už se také přihlásila a to nás 'nakoplo'," doplnil starosta Antonín Tauber.

Obyvatelé Drahouše přivítali několikačlennou hodnotící komisi v osm hodin ráno na vzorně posekané a uklizené návsi před obecním úřadem, aby během dvou hodin, ani o minutu déle, ukázali ze své obce to nejlepší.
Nejprve starosta Antonín Tauber stručně představil obce a také obecní znak, kde jsou tři hvězdice obcí Drahouš, Tlestky a Svatý Hubert. Hlava jelena značí přírodu a zvěř v okolí. Zelená barva zase lesy, kterých je na katastru obce 53 procent.

Ještě než se komise přesunula dál, místostarostka Alena Johnová vysvětlila jednu maličkost: „Protože se tady všichni známe a není mezi námi nikdo cizí, všichni si tykáme, takže jestli nebudete proti, nebudeme se oslovovat pane starosto, ale jmény, takže Tondo…"

Komise pak nemohla vynechat domácí muzeum U Pepy a Bóži Jelínkových. Tady v bývalém statku obsadily několik prostor věci každodenní potřeby doby dávno i nedávno minulé. Na Dvoře čekaly koňské kočáry nebo několik motocyklů veteránů, zemědělské nářadí, stará rádia, dvě sto let staré lavice z místní školy.

„Kamarádi mě už znají, takže když něco objeví, hned mi to ukážou a já to beru," zkonstatoval Josef Jelínek.
Kapli sv. Jana Nepomuckého na návsi zase představil Petr Špilar: „Vloni se nám podařilo získat kapli do majetku obce. Od 1. května pořádáme sbírku na nový zvon." Před kaplí si právě vyřizovaly účty dvě rázné ženštiny ze Skupiny historického šermu z Drahšperka.

Pak už účastníci rychle nasedli do autobusu a mířili na Svatý Hubert, kde žije také několik stálých obyvatel. Starosta cestou jen upozornil na několik pamětihodností. Na Svatém Hubertu připomněl budovu bývalého tábora zahraničních zajatců ve druhé světové válce. Loveckým zámkem Svatý Hubert přítomné provedl Pavel Vomastek z Lesů České republiky, kterým objekt patří. Padla také jedna pověst, a to, že pokud tu novomanželé stráví svatební noc, narodí se jim syn.
Velkou chloubou místních je drahoušský hřbitov a v něm opravený hrob tří ruských vojáků z druhé světové války a pomník padlým z první světové války s původní deskou se jmény místních, hlavně německých obyvatel. To je v bývalých Sudetech, kde obce leží, velkou vzácností. Deska se jmény po válce zmizela. Ukrývali ji a předávali si ji místní. Deska se objevila až v roce 2008 u pomníku. Pak byla spolu s ním opravena.

Cestou do Tlestek míjeli účastníci tvrziště, které místní společnými silami vyčistili a osadili informační tabulí. V kapli Jména Panny Marie čekal na všechny malý koncert v podání Jolany Ťažiarové – kytara a Petra Špilara – zpěv.

Vyvrcholení a závěr návštěvy komise se udál na sále hostince. Dovnitř hosty uvedly už usmířené dámy ze Skupiny historického šermu z Drahšperka. Další přivítání v sále si připravil soubor Sluníčko ze Základní školy, Mateřské školy speciální a Praktické školy Jesenice, se kterými obyvatelé Drahouše dlouhodobě spolupracují.
Příjemnou rodinnou atmosféru ocenila i ředitelka školy Hana Vanická: „Pořádáme tu pravidelně benefiční Sluníčkový bál. Pokaždé nás mile přijmou, a i když bychom ho mohli pořádat v Jesenici, nechceme opustit toto milé rodinné prostředí."

Po prezentaci obce došlo i na několik dotazů komise. Tak se členové například dozvěděli, že místní nejvíce trápí dopravní spojení. Obec leží na hranici kraje a okresu, ale autobusem se lidé dostanou jen do Rakovníka. Při tom by mohli za prací jezdit i do Plzně nebo Podbořan či Žatce, kam to není daleko, ale autobusy byly už dávno zrušeny.

Nechybělo ani rozmanité občerstvení, které připravily a napekly místní ženy. Obyvatelé Drahouše a okolních obcí se s členy komise rozloučili tak, jak se loučí při společných zábavách: tancem v kole a zpěvem písně Ta naše písnička česká.