Aby o posvícení nepřišli ani ti nejmenší, oslavy začaly už v sobotu odpoledne ve tři hodiny v místním pohostinství.
„Kdo ještě umí zazpívat nějakou písničku?" Ptal se za klávesami Richard Svítil. Přihlásilo se několik odvážlivců a na mikrofon s velkou kuráží spustili tu svoji. Ukázalo se, že v Krakově vedou hity Skákal pes a Prší, prší, jen se leje. Následoval blok tance.

Po něm si přišli na své ti, co mají rádi stavebnice. Na třech židlích už na soutěžící čekalo právě tolik dílů stavebnice Seva, aby se z nich dala postavit bytelná židlička. Pro názornost právě takovou držela Pavla Staňková v ruce. Ve skládání se postupně utkali ti úplně nejmenší až po tři spolužáky z páté třídy. Soutěžní zápolení opět vystřídal tanec a to několikrát po sobě. Za splněné úkoly nechyběla odměna.

„Máme to tu malé, ale nám to stačí," řekla za organizátory místostarostka Pavla Staňková a pokračovala: „Soutěže vymýšlíme tak, aby nebyly prostorově náročné. Letos se sešlo i hodně dětí, ale vejdeme se. Jsme moc rádi, že lidé přišli. Odpoledne sem přijdou posedět a popovídat si také babičky, které nechodí na večerní zábavu."

Večer v sále pohostinství vystřídali děti dospělí. K tanci i poslechu hrál také Richard Svítil. Jenže kolikrát i dospělé přemůže chuť si zasoutěžit. „To se to tady najednou zvrtne a dospělí použijí soutěže z odpoledne. Jednou jsme přinesli tři velké tašky oblečení a závodili, kdo toho na sebe více navlékne," popisovala Staňková.

Další oblíbené soutěže jsou židličkovaná, tancování s balonky, kreslení poslepu, skládání židliček.
K dobré zábavě patří také občerstvení. V Krakově se sice nepodává svatomartinská husa, ale uzená kýta. Celé odpoledne se pokaždé otáčí na grilu venku na dvoře. Pak stačí jen okrajovat a roznášet v sále dětem i dospělým. ⋌