Výstava se stejným názvem, která navazuje na stálou expozici muzea „Keltové na Rakovnicku. Dozvíte se na ní, jak se vzácná opuková hlava Kelta u Mšeckých Žehrovic dostala na svět a také spatříte zatím jen repliku nálezu.

Výstava je však jen jednou ze tří částí celého projektu. Díky němu spatřila světlo světa nová kniha autorů Kateřiny Blažkové, Dany a Dana Štolcových, Natálie Venclové a Františka Sedláčka, také se stejným názvem. V ní se dočtete o příběhu keltské hlavy i o samotné výstavě. Kniha si na vernisáži za přítomnosti autorů odbyla slavnostní křest.

Originál
Vyvrcholením celé události bude návrat originálu keltské hlavy domů. Dvacátého května ji na jeden den a noc zapůjčí Národní muzeum do muzea v Novém Strašecí, aby ji mohli na vlastní oči spatřit všichni návštěvníci.

„Popud k výstavě a vydání knihy dalo úspěšné vyjednání zápůjčky originálu s Národním muzeem. Od svého nálezu ve Mšeckých Žehrovicích v roce devatenáct set čtyřicet tři se hlava Kelta vrací domů poprvé,“ vysvětlila archeoložka Muzea TGM v Rakovníku Kateřina Blažková.

Originál leží v trezoru Národního muzea, na světlo se dostane pouze výjimečně. Lidé Keltskou hlavu spatřili v roce padesát šest na velké výstavě Prahy a zřejmě také před třemi lety na výstavě u příležitosti sto devadesátého výročí založení Národního muzea v Praze. Dále se vystavovala pouze několikrát v zahraničí.

Objev
U jejího objevení stála neuvěřitelná náhoda. Odpočívala po staletí poblíž Mšeckých Žehrovic v jámě valového areálu, kde se těžil „na černo“ písek. Objevil ji místní horník Josef Šlajchrt, který měl pronajatý vedlejší pozemek. Díky těžbě písku se na něm propadala ornice a pozemek neustále ubýval, proto byla těžba písku zakázána. Vzácný nález učinil 19. května 1943, kdy vyrazil za zlodějem, který tady ještě písek nakládal. Zloděje nedohonil, ale v jámě po těžbě našel pohozeny tři kusy keltské hlavy.

Protože byl člověk osvícený, oznámil nález do novostrašeckého muzea. Díky zdejšímu archeologovi Josefu Baumanovi se hlava dostala do archeologického ústavu v Praze a pak i do Národního muzea.

Vzápětí se uskutečnily další výzkumy na místě nálezu. Ještě se podařilo dohledat čtvrtou část hlavy, keramiku a švartnové náramky. Pátá část dodnes chybí. Keltská hlava ze Mšeckých Žehrovic je vedena jako nejvzácnější nález a dodneška srovnání nemá.

Syn nálezce Josefa Šlajchrta František na vernisáži zavzpomínal: „Otec měl části nálezu schované v krabici pod postelí. Hrál jsem si s nimi. Od té doby jsem ale originál keltské hlavy neviděl.“

Nálezce
Sám Josef Šlajchrt pracoval jako horník a byl vitální do vysokého věku. Do devadesáti čtyř let jezdil na kole. Svůj nález opět spatřil až v den svých devadesátin. Na žádost svých dětí byl pozván k prohlídce do Národního muzea.

Při příležitosti pětašedesátého výročí nálezu hlavy besedoval čtyřiadevadesátiletý Josef Šlajchrt s návštěvníky novostrašeckého muzea o svém životě i o nálezu hlavy. Tam měl i svou první autogramiádu v životě. Několik měsíců nato zemřel.

Repliky
Keltskou hlavu vytvořili Keltové asi ve druhé polovině třetího století před Kristem v době laténské z místní bělohradské opuky. Ta lehce odvětrává, proto se běžně nevystavuje. Už v době nálezu proto bylo vytvořeno podle originálu několik replik.

Kromě novostrašeckého muzea také pro slánské, žatecké a kladenské. Jestli je v Novém Strašecí původní replika, není jisté, protože v Kladně například také není. Určitou jistotu mají ve Slaném.

„Replik existuje mnoho. V roce šedesát osm si je nechalo dělat každé druhé muzeum. Hodně jich mají také soukromníci. Takže ty původní se dají jen těžko dohledat,“ vysvětlila Kateřina Blažková.

V rakovnickém muzeu je replika z devadesátých let. Jejich příběh je také zajímavý. Některé jsou duté, například v Novém Strašecí, jiné plné, například v rakovnickém muzeu.

Pozdější odlitky se určitě nezhotovovaly podle originálu. Jisté je, že třeba rakovnická z devadesátých let se od originálu příliš neliší. Má stejné opotřebování i záseky.

Výstava potrvá do 22. května.