„Z fakulty všeobecného lékařství z Prahy," odpověděl mi na dotaz a už zase hleděl do mraků. Vyzradil mi, že na šedesát lidí mají tři sprchy, teplá voda teče, ubytování je tedy skromnější, prostě jako na chmelu, zato strava přímo výborná a pak již přijeli strhávači a já dál nemohl zdržovat denní výkon česaček v Kněževsi.
Někde jsem četl, že když nebudete lidi otravovat vlezlými otázkami, řeknou vám ty nejpodstatnější věci sami. Konečně se mi to poštěstilo.
Hlasy z babosedu:
Družstevnice spočívající v modernizovaném babosedu mě hned identifikovala: Vy jste z Rozvoje, co?" pronesla s despektem.
„Tak tam tedy napište, že nám tu vázne dovoz pití a ta teplá sodovka se nedá pít. S posledním slovem sebou trhli i dosud neteční asistenti: „Za problém číslo jedna považujeme místní restauraci. Při tom by stačilo stlouci pár stolů a lavic a venku by jsme se snadno vešli. Prostor a dvorek k tomu přímo vybízí. Také nás mrzí, že si tu nemůžeme dát nic k jídlu, večeře bývá sice vydatná, ale od dvaceti hodin vyhládne. Takže táhneme raději do Kolešovic, kde je v obou hospůdkách radost posedět a mají tu alespoň salám. Jinak z kultury jsme zatím zhlédli dva povinné filmy s chmelařsko-bezpečnostní tématikou.
Vyšlo v týdeníku Rozvoj 31. 8. 1989. Autor: Pavel Sklenička.
