Filip Horák: Je to významné datum. Myslím, že by lidé měli vědět, o co šlo, ať už je to rok 1989, o kterém se ví více, ale mělo by se také vědět, proč demonstrace v roce 1989 byly a že souvisí s rokem 1939. Ten se tolik nepřipomíná. Když na obě výročí pomyslím, cítím určitou hrdost. Mám pocit, že v poslední době chybí hrdost a sebevědomí. Ale když si vzpomenu na rok 1939 a jak lidé vyjádřili nesouhlas s nacistickou okupací… Národ za to zaplatil uzavřením vysokých škol, dvanáct set studentů skončilo v koncentračním táboře a devět jich bylo popraveno. Na to bychom měli být hrdí a měli bychom si to připomínat. Myslím si, že se o tom moc nemluví. Jen se řekne, že je to den studentstva, nebo ani to ne. Lidé si spíše vybaví jen to cinkání klíčů, což je škoda.


Dagmar Pátková: Při této otázce se mi spíše vybaví rok 1989. Z toho, co známe ze školy, se mi spíše vybaví cinkání klíčů a také svatořečení Anežky Přemyslovny. Udála se ještě spousta akcí, jako byl Palachův týden na uctění památky Jana Palacha a Jana Opletala. Myslím si, že se výročí moc nepřipomíná. Připadá mi, že se o novějších dějinách příliš nemluví. Končí se událostmi kolem druhé světové války. I na internetu jsou informace dost zkreslené. Těžko se něco vyhledává. U všeho je diskuse, že to tak vůbec nebylo, nebo výpovědi očitých svědků. Společnost je stále rozdělena na dva tábory. Jeden si myslí, že události roku 1989 byly špatné, a druhý, že byly dobré.

Ester Pátková: Myslím si, že události, o kterých zde dnes spolu hovoříme se ve škole nepřipomínají téměř vůbec. Když se řekne listopad 1989, tak to přece víte, o čem to bylo, a tím to často končí. Více nám k tomu nikdo neřekne. Myslím, že by se měla obě data připomínat. Jsou totiž významnou událostí v našich, českých dějinách. Podle mne, významnější byly události v roce 1989, ale málokdo ví, že navazovaly na události v roce 1939. Rodiče i prarodiče mi o tom vyprávěli. Některé informace byly zkreslené, protože jim někdo vyprávěl něco jiného, protože nemohl říci vlastní názor.

Lukáš Vávra: Když se řekne datum sedmnáctý listopad tak se mně osobně více vybavuje rok 1989 nežli rok 1939. O něm a o cinkání klíčů mi vyprávěla především moje matka. Studovala tehdy v prvním ročníku na střední škole v Praze. Ve škole se po dle mě o tehdejších událostech už moc nemluví, ale my si to pokaždé připomínáme s paní učitelkou při hodině dějepisu nějakým pracovním listem. O roce 1939 mám ještě méně informací. Vím, že byl pohřeb studenta Jana Opletala a pak se zavřely české vysoké školy. A to se připomínalo i v roce 1989 tím, že studenti vyšly na počest tehdejších studentů do ulic.

Štěpán Bendl: Také se mi spíše více vybaví události v listopadu v roce 1989. Ten den je nyní i státní svátek. Myslím si, že bychom si měli obě události, i tu v roce 1939, neustále připomínat. My si je připomínáme ve škole. Včera mi o událostech v roce 1989 vyprávěl otec i prarodiče. Vzpomínali na cinkání klíčů. Důležitý byl určitě ale i rok 1939, protože se zavřely u nás vysoké školy. Je to vlastně jediný mezinárodní svátek, který má původ v naší republice. Fašisté chtěli prý dokonce tehdy Prahu srovnat se zemí, pokud budou ještě nějaké demonstrace. Studenti ukázali svoji velkou odvahu.

Pavel Hruška: Pro mě je důležitější rok 1939 než 1989, protože je to jediný státní svátek světového rozsahu původem z Československa. Doma si tyto události připomínáme. Vyprávěli mi o nich prarodiče. A otec mi řekl o roce 1989. Myslím, že události roku 1939 začaly už dříve demonstrací, kdy byl zraněn student Jan Opletal. Sedmnáctého listopadu vše jen vyvrcholilo uzavřením vysokých škol a popravou devíti představitelů studentských rad. Rok 1989 je připomenutím roku 1939. Události se daly do pohybu díky tomuto výročí.