Pracovaly na projektu Příběhy obětí válek tak, že pátraly v matričních knihách, kronice obce, okresním archivu, provedly řadu rozhovorů s pamětníky, od nichž dostaly k dispozici i některé autentické materiály a fotografie. „Za projekt jsem ráda. Tím, že žáci poznávají regionální historii, se snáze seznamují s historií republiky a celého světa. Problematika 1. a 2. světové války se jim daleko lépe chápe," uvádí ředitelka ZŠ Čistá Božena Vopatová. Výsledky svého bádání děti představily na výstavě instalované v Muzeu Čistecka.

Mlýn Čistá
V roce 1883 koupil (někde je uvedeno vyměnil za dům v Praze) pan Bedřich Arnstein, děd Viktora Arnsteina, s panem Polákem dnešní mlýn v Čisté. Pan Bedřich Arnstein zemřel 4.11.1897. Mlýn byl postaven položením základního kamene Rolnického spolkového parního mlýna ( původní název mlýna) 31. července 1871.

O něco později V. Arnstein vyplatil podíl společníku Polákovi a ujal se parního mlýna v Čisté sám. V roce 1890 ve mlýně zaměstnával již 6 dělníků. V roce 1910 postavil mezi mlýnem a velkým skladištěm byty. Roku 1914 vybudoval před mlýnem velké obilní skladiště.

O dva roky později zřídil továrnu na těstoviny. V roce 1919 provedl stavbu obytných místností ve dvoře. Pan Viktor Arnstein mlýn od základů rozšířil, zmodernizoval a přetvořil na jeden z nejlepších mlýnů v Čechách. Protože se ve zdejším kraji pěstovalo dříve ponejvíce žito, byl vybudován jako nejmoderněji zařízený automatický žitný mlýn. Pšenice byla semílána jen poloautomaticky. V roce 1934 se ve mlýně pracovalo nepřetržitě. Denně bylo semleto 150 q obilí. Ročně se semlelo 800 vagonů žita a pšenice. Obilí bylo od místních, ale i cizích rolníků. V roce 1937 majitel dokonce zakoupil 100 vagonů žita ze zahraničí, z Rumunska a Turecka.

Obilí i mouka byly dováženy a rozváženy po železnici (čistecké nádraží) nebo nákladními auty, které vlastnil V.Arnstein. Zásobovány moukou byly severozápadní Čechy a Praha. V roce 1937 dal V. Arnstein vyhloubit velikou hlubokou studnu za účelem napájení zařízení na praní obilí. Výkonnost byla 1 000 hl vody denně. Kromě mlýna v Čisté vlastnil Viktor Arnstein ještě automatický pšeničný mlýn v Unhošti, který zakoupil v r. 1927.

V roce 1934 vstoupili do firmy dva synové V. Arnsteina. Byla založena veřejná obchodní společnost Viktor Arnstein a synové. Nová společnost měla stejný cíl jako její dřívější jediný majitel. Cílem bylo nadále obsloužit co nejlépe své zákazníky. „První parní válcový mlýn v Čisté" v roce 1933 slavil 50. výročí svého trvání.

Mlýn dobře prosperoval. Jako poplatník obce byl na prvním místě a značnou měrou přispíval k udržení rovnováhy rozpočtu obce. Ve mlýně pracovalo velké množství lidí z Čisté a blízkého okolí. Protokol sepsaný 5.7.1902 v Čisté popisuje vybavení mlýna. Rodina Arnsteinova pocházela z Votic. Byla to obrovská rodina studovaných a chytrých lidí, lékaři, právníci, obchodníci, atd. Byla desetičlenná.

Viktor Arnstein, manželka Hedvika Arnsteinová * 1875
Děti manželů V. a H. Arnsteinových:
Bedřich Arnstein – syn
* 1901
JUDr. Karel Arnstein – syn 
* 1903
Arnošt Arnstein – syn 
* 1907
Lili Arnsteinová – dcera
* 08.08. 1909
Manželka Bedřicha Arnsteina p. Arnsteinová pocházela z Pardubic. Její otec tam měl továrnu na mlýnská zařízení. Byli asi Wintrovi. Paní Wintrová občas bývala v Čisté. Byla to dáma z jiného světa proti nám. (z vyprávění paní Hauznerové)

Děti rodiny Bedřicha Arnsteina:
Jan Arnstein – *19.01.1932, bydliště Čistá čp. 49
Pavel Arnstein– * 21.03.1933, bydliště Čistá čp. 49
Tomáš Arnstein– *25.06. 1937, bydliště Čistá čp. 49
Blanka Arnsteinová – 
* 10.12.1939, bydliště Čistá čp. 49
Z vyprávění pamětnice paní Marie Hauznerové, spolužačky Jana Arnsteina:
„Vím dost z vyprávění doma, ale mám dost i svého prožitého," říká pamětnice. „Rodina Arnsteinových měla čtyři děti. Před nejstarším Janem (Hanušem) se narodili ještě dva chlapci Michal a Jiří, kteří brzy po narození zemřeli.

Honza, to byl strašně hodný kluk. Byl dobrosrdečný, kamarádský, pravý opak Pavla. Pavel byl o rok mladší, ale panovačný, nafoukaný ba i zlý.

S Honzou jsem chodila jenom do 1., 2. a 3. třídy (1.třída šk.r. 1938/39, 2. třída šk.r. 1939/40, 3. třída šk.r.1940/41 ). Pak už Židé do školy chodit nesměli. V té době už byl jejich otec Bedřich v Buchenwaldu. Byl zatčen 26. března 1939, o kolik let dříve než všichni ostatní. Byl eskortován do Prahy. Dne 5.4.1939 bylo za něho složeno 105 000 K, prý jako pokuta za nevyclený růžový olej. Do konce dubna 1940 byl stále ve vazbě. Později jako většina židů umučen. Já jsem chodila s Honzou ve škole nepovinně i na němčinu. On o tatínkovi často mluvil a těšil se, že se brzy vrátí domů.

Křest
Židovské rodiny žijící v Čisté, rodina Arnsteinů a Kaudresů, se často navštěvovaly. Tušily a vnímaly nedobrou situaci a probíraly, co asi bude. Na radu slečny Mařenky Budeciusové (měli obchod s textilem vedle Rusých) se dali Arnsteinové pokřtít. Když budou pokřtěni na římskokatolickou církev, bude k nim osud milostivý a pan Arnstein se vrátí domů. Jenže se tak nestalo. Paní Arnsteinová na počest křtu koupila krásné jakoby záclony. Byla to látka bleděmodrá a bílá jako z tylu nebo něčeho podobného. Mám dojem, že koupila i sochu Panny Marie, která byla na oltáři proti vchodu. Jedenkrát ta krásná výzdoba oltáře chytla od svíčky. Naštěstí to moc neshořelo.

Když byl Židům zakázán přístup na vyučování, tak kluky chodil učit do mlýna pan farář Antonín Kindl. Chodil postranním vchodem kolem domu mé tety. Arnsteinovi, to byla opravdu nóbl rodina. Měli osobního řidiče pana Rainiše ke svému autu, svého zahradníka, nejstaršího pana Blackého, panskou kuchařku. Moje teta Julie Tajblová tam pomáhala při hostinách v kuchyni, protože ve mlýně pracovala."

Arnsteinovi měli i dvě vychovatelky, které pomáhaly s výchovou dětí. Jedna byla Tonča, říkali jí Tóna. Obě k nám často s dětmi chodívaly, protože naše maminka byla švadlena a často dětem něco šila. Pan Arnstein měl bratra Karla. Byl to JUDr., svobodný, už starší pán. Měl ve mlýně svůj pokoj (bylo to tam, kde měl později ordinaci MUDr. Litvín). Chodil tam i tím vchodem, ne s ostatními hlavním.

Ještě si pamatuji Arnošta, který se jako jediný z celého rodu se svojí matkou Hedvikou (72 let) vrátil. Měl v Praze ženu a dceru Nelinku. Jeho žena se s ním rozvedla, protože byl Žid. Ona si vzala zavčasu Němce. Kdo znal blíž toho Arnu, jak mu říkali, tak řekl, že synovec Pavel byl povahou úplně jako on, panovačný, nafoukaný a neřád. Dceru Nelinku občas v Čisté míval, protože po rozvodu tu v Čisté bydlel také. Vždycky ji vodíval k nám. On nám onikal. Říkal mé sestře Vlastě a mně: „Hrála si s Nelinkou, pak si pro ní přijdu." A nechal tam Nelinku skoro celý den. Holčička byla šťastná. Věčně seděla naší babičce na klíně a ta se s ní mazlila. Měla také svoji babičku, ale ta byla nóbl dáma. Nelince to bylo vzácné. Když Nelinka řekla naší babičce: „Milostpaní, můžu si sednout na gauč?", to jsme se sestrou padaly smíchy, protože náš gauč byl starý. Bylo to jen stále ještě funkční kanape.

Sestra pana Arnsteina, Lili Arnsteinová, utekla ještě včas s rodinou do Švýcarska. Prý lákala i bratra. On ale nechtěl, že v Čisté má všechen majetek. Maminka šila všem třem klukům hezké tříčtvrteční kabáty v barvě khaki s kapucí. Paní Arnsteinová chtěla, aby byli všichni pěkně a teple vybavení. Věděla, že odjedou. Neměla však vůbec představu o tom, co je čeká, do čeho jdou. Teta Juli říkávala, že si s sebou brala i kufříček líčidel. Byla moc hezká.

Ještě jednu vzpomínku musím připomenout. Den před jejich odjezdem z Čisté jsme u dědy a u babičky zabíjeli. Ten den k nám přišel i Honza. Dodnes vidím jeho umaštěný obličej a ruce, jak mu chutnal ovar. Tlusté maso mu vůbec nevadilo. Já v té době maso vůbec nejedla a při pohledu na něj mi bylo zle. On jedl a jedl. Tak si liboval. Babička mu tenkrát řekla: „Honzo, ještě bude další, aby ti nebylo špatně." „Po takové dobrotě být špatně nemůže," odpověděl Honza. Dědeček trochu stranou řekl babičce: „Ale nech ho, možná, že se takhle má naposled." Pokaždé, když jsme zabíjeli i po tolika letech, vždycky se mi při ovaru toto vybaví. U něj to bylo opravdu naposled.

Moje sestřenice Anda Tajblová bývala často u Arnsteinů víc jak doma. Bylo jí tehdy 20 let. Blanička Arnsteinová (3 roky) se na ni velmi upnula. Anda v době odjezdu rodiny Arnsteinových 26. ledna 1942 rodinu doprovázela až do Plzně, kde měli určeno být. Blanička se jí nechtěla pustit. Prý to vypadalo, jako by byla její máma. Tmavá byla taky. Prý to bylo bolavé rozloučení pro obě.

Rodina Arnsteinových byla vystěhována z Čisté 26.ledna 1942. Museli zde nechat veškerý majetek a v mrazivých dnech i s dětmi odjet spolu s ostatními židovskými rodinami z Čisté do Plzně. Nevěděli, kam budou transportováni. Byli převezeni do Terezína a odtud pak 12.10.1944 do Osvětimi a ostatních koncentračních táborů. Zde byli týráni a úmyslně popraveni s mnoha dalšími. Ze všech deseti členů rodiny Arnsteinů z Čisté a Unhoště se z koncentračních táborů vrátil pouze Arnošt Arnstein a jeho matka Hedvika. Ostatní zahynuli.

Transport:
Pavel Arnstein *21.3.1933, transport T, č. 5 (26.1.1942 Plzeň – Terezín ), transport Eq č. 387 (12.10.1944 Terezín – Osvětim).
Tomáš Arnstein *25.6.1937, transport T, č. 3 (26.1.1942 Plzeň – Terezín), transport Eq č. 385 (12.10.1944 Terezín – Osvětim).
Blanka Arnsteinová *10.12.1938, transport T, č. 4 (26.1.1942 Plzeň – Terezín), transport Eq, č. 386 (12.10.1944 Terezín – Osvětim).

Po válce
Teta říkávala, že ten Arna přijel do Čisté. To už bylo v roce 1948. Hned navštívil mlýn. Choval se tam povýšeně, jako kdyby byl býval majitelem on sám. Jenže mlýn byl již v té době znárodněný. Lidé, kteří tam dělali, prý si ho vůbec nevšímali. Kdo ho znal z dřívějška, věděl, jaký byl a že takový i zůstal. Před návštěvou Čisté měl bydlení v Americe. Asi počítal s tím, že on bude teď pánem ve mlýně. Od té doby se již v Čisté neukázal. Vzpomínek je hodně. Nejvíce však vzpomínám na Honzu.

Zpracoval tým mladých historiků, žáci: J. Pešková, P. Tintěra, N. Malcová, J. Votroubek. K. Brychtová, M. Vrabcová, K. Janská pod vedením ředitelky základní školy Mgr. B. Vopatové.