Dobrovolná převoznice v branovském Luhu Iva Vachková vysvětlila: „Spolupracovala jsem s Opavskou kulturní organizací, Statutárním městem Opava a Památníkem Národního písemnictví v Praze na přípravě opavské výstavy Ota Pavel pro festival Další břehy. Autorkou výstavy byla Martina Klézlová, jejím architektem a scénografem David Bazika. S oběma se podařilo navázat další spolupráci a výsledkem je přenesení části opavské výstavy sem do Luhu pod Branovem, a to formou trvalé zápůjčky."

Na scénáři finální podoby nové výstavy tedy pochopitelně pracují Martina Klézlová a Iva Vachková, architektem je opět David Bazika. „Nejprve bylo třeba odstranit starou expozici. To se povedlo na začátku září. Pak jsme nasměrovali práce na instalaci nové výstavy. Ještě chybí dokončit osvětlení, zátiší s luxem, připevnit bustu. Kompletně by mělo být vše hotovo okolo třicátého října," popsala Iva Vachková.
Původní expozice byla slavnostně uvedena do provozu 30.6. 1990, sloužila tedy 24 let, je však již značně poškozena především díky vlhkosti.

Výsledná výstava bude částečně variabilní, takže umožní každým rokem proměnu části expozice (tématickou). Bude obohacena i o dva fotorámečky, v nichž budou umístěny fotografie z filmů, ale i další ucelené soubory fotografiií, které dosud nebyly součástí expozice (rodinné fotografie, návštěvy Huga Pavla v Luhu, fotografie z minulosti Pamětní síně Oty Pavla, prázdniny rodiny Popperů v Luhu pod Branovem, pozdější návštěvy Oty Pavla v těchto místech, tématika filmů Smrt krásných srnců a Zlatí úhoři Karla Kachyni, rodina Oty Pavla a kraj kolem Berounky). „Veškeré práce na úpravě prostor a při instalaci budou provedeny dobrovolnicky, obdobně jako při přípravě expozice v roce 1990. Na realizaci se podílí také Spolek pro kulturní činnost NoStraDivadlo," upozornila Iva Vachková.

Termín slavnostního představení nové expozice není ještě zcela jasný. „Bude možná v listopadu nebo až na jaře. Pak také uvidíme, co s ní udělá první zima. Převoznický domek je vlhký, takže budeme trochu temperovat," zdůraznila Iva Vachková.

Přesto už ale takřka hotovou výstavu zhlédli první náhodní návštěvníci a moc si ji pochvalují.
„Přišla skupina snad čtyřiceti lidí. Ten, kdo znal starou, říkal, že je to tady hodně jinak, ale líbí se jim to. Před chvílí tu byl i starosta František Štiller z Branova, pod který přívoz patří, a byl nadšen. Je to to velká pochvala pro nás pro všechny," konstatovala Iva Vachková

Co si na nové expozici nejvíce ceníte?
To, že se nám podařilo zdigitalizovat celou dokumentární základnu minulé expozice. Fotky, které jsme tu měli, tak nezaniknou, přestože jejich papírová podoba už byla velice špatná. Stihli jsme všechny původní předlohy zdigitalizovat. Máme také vyřešena autorská práva. Podařilo se nám to i díky Martině Klézlové, která je literární historička. I díky mně se sem podařilo sehnat fotografie, které tu nikdy nebyly a nebyly ani nikdy publikovány.
Jsem spokojená, že je vše i po stránce archivní a historické v pořádku.

Jak se vám osobně podařilo fotografie sehnat?
Poměrně dlouho jsem studovala běžně dostupný materiál a tím, že tady poměrně dlouho převážím a povídám si s lidmi, jsem se čas od času potkala s člověkem, který měl zajímavé fotografie. Tak jsme si vyměnili adresy a já dostala fotku včetně autorských práv k uveřejnění. Takže tak, postupně, amatérskými kroky.

Která z těch fotografií je pro vás tou nejcennější?
Myslím si, že můžeme být pyšní, že se nám s Martinou a Davidem podařilo navázat na starou pamětní síň, udržet její myšlenku, doplnit ji více do hloubky a zdůraznit to, co je typické tady pro toto místo. Že zde máme věci, které nemohou být žádném muzeu ani v Praze, ani třeba v Buštěhradu. Že tu máme věci , které patří jen a jen do Luhu. Nebylo to jednoduché. Některé materiály se získávaly těžce. Máme třeba fotografii budovy přívozu v její původní podobě, ale focenou z docela jiného úhlu pohledu, nežli bylo doposud běžné. Ale ve své podstatě nemohu vybrat jednu jedinou fotku. Všechny jsou krásné. Pro nás pro všechny je nová výstava i toto místo srdeční záležitostí.