Jak to tenkrát vlastně bylo, přiblížil pamětník a účastník zrodu Kačabáru František Bohuslav: „V sedmdesátých letech se v obci udělala během krátké doby spousta práce, kanalizace, vodní nádrž. Na ní pracovalo i pětatřicet dobrovolníků. Protože se lidé dali dobře dohromady, udělali si takový pivní stánek v místnosti za obecním úřadem. Asi za rok si lidé vzpomněli, že by mohli udělat staročeské máje, proto postavili dřevěný parket u obecního úřadu a zakryli ho fólií."

Parket pak lidé přestěhovali do místa dnešního Kačabáru. Nad ním postavili dřevěnou stavbu. „Parkety, po kterých dnes šlapeme, stály tři litry rumu. Jsou z Kladna, z domů, které se tam tenkrát bouraly," poznamenal František Bohuslav.
Pořádalo se tu tenkrát spoustu tanečních zábav, proto představitelé obce požádali o přestavbu vlastně doposud neexistující stavby. Podle projektu na ni bylo vyčleněno asi tři sta tisíc korun.

Po staročeských májích se stávající budova rozebrala a začala stavba dnešního kulturního domu. Prvního října byla zkolaudována. Chyběly ale peníze na zaplacení faktur na topení a podobně.

Projekt vypracoval Ing. Jakubů, mimo jiné projektant Nuselského mostu. Řekl si za něj 3 400 korun pro rozpočtáře. Pro Václavy ho udělal zadarmo, protože tu měl chalupu.

„Jemu vděčíme vůbec za to, že jsme dostali dodatečně peníze od okresního národního výboru, aby se Kačabár mohl dostavět," připomněl Bohuslav.

Od té doby jsou Václavy vyhlášené zábavami. Chodí na ně více jak sto lidí. Nejvíce jich přijde na myslivecký ples, a to více jak dvě stě. Během toho se tu dokonce chytali holubi až pod stropem, protože jako cena do tomboly ulétli.

Jen jednou měl Kačabár namále. Chtělo ho koupit Spotřební družstvo Jednota a udělat tu sklad nábytku. Obec Kačabár ale neprodala.