Nejprve si ale připomeňme, kdo je Luboš Vokoun a kde stojí Hamousův statek, který prostě nemůžete minout. Jednak stojí u hlavní silnice protínající obec přímo naproti kostelu sv. Martina a jednak je jeho součástí nepřehlédnutelná roubená obytná budova.

Stejně tak nepřehlédnutelný je jeho zkušený správce Luboš Vokoun. Ten se o tuto významnou památku lidové architektury stará nespočet let. (Hamousův statek ve Zbečně je kulturní památkou spravovanou Národním památkovým ústavem, územním odborným pracovištěm středních Čech v Praze, správou státního hradu Křivoklátu.)

Je pozoruhodné, že statek přežil v tak zachovalém stavu…
Snažil se o to už František Hamous od roku 1763 a jeho následovníci se snažili udržet tento stav do dnešních dob. Zejména František Kučera a jeho zeť Václav Barchánek. My v tom jen pokračujeme.

Statek také zařizujete dobovými věcmi. Nosí vám je spíše lidé z Rakovnicka, nebo se stane, že vám je přiveze i někdo z větší dálky, a pokud ano, tak která věc a z jaké dálky vám udělala radost?
Z Rakovnicka, Podbrdska i Kladenska a největší radost mám z jakékoli formy na bábovku. Letos přijel dokonce pán a na střešních nosičích měl pro mě tři košťata. Minulou sobotu tu byl pán, a když zjistil, že sbírám i staré lyže, takzvané jasanky, tak slíbil, že až pojede okolo a nebo na Advent, tak mi je přiveze. A v Adventu je spolu se sáňkami vystavím po baráku či ve špýcharu. Tito lidé totiž pochopili, že má velký význam věci předat tam, kde je uvidí jiní. A o tom to je!

Co sbíráte aktuálně?
Letos se věnuji sbírce starých židlí, loni to byly mlýnky na mák, strouhanku, šťávu i maso. Rok před tím jsem na statek sehnal sbírku bábovek. Ve všech případech to lidé poskytli zcela zdarma.

Nedávno vám byl nabídnut zajímavý exponát…
Byla to mlátička. Jistě by to byl hezký exponát, ale bylo by třeba ji nechat zrestaurovat. Ale vzhledem k tomu, že se restaurováním mlátiček nezabýváme, tak jsem ji postupně nabízel i někomu ze soukromníků, protože bychom ji museli od majitelky odkoupit a já pro statek provádím více méně sbírku zadarmo. Jen výjimečně pro uchování některých věcí jsme některé exponáty, co ještě nemáme, odkoupili. Dnes se však častěji stává, že i za šrot chtějí lidé i několik tisíc korun. To si nemůžeme dovolit, a tak tyto stroje nakonec často končí za pár stovek ve šrotu.

Přesto to Luboši Vokounovi nedalo a oslovil rakovnické muzeum, zda by se jeho pracovníci nepokusili o mlátičce neznámého výrobce něco zjistit.

Úkolu se ujala etnografka Lenka Šmídová.

Jak se vám podařilo informace nalézt?
Informace jsem nalezla v našem muzejním archivu v katalozích výstavních trhů ze 2.pol. 30. let 20. století – konkrétně v Katalogu výstavních trhů v Rakovníku 1936, kde je uveden inzerát – Václav Lang, strojírna, Rakovník k Pavlíkovu. Další informace poskytl katalog III.výstavních trhů v Rakovníku z r.1937 (nese název Seznam těch, u kterých v Rakovníce dobře nakoupíte). V tomto katalogu je již konkrétněji uvedeno: Lang Václav (vystavovatel) nad Ottovou továrnou, jest strojírna velmi dobře známá zejména hospodářům. Má čistící mlátičky, lisy na slámu atd. vlastní výroby. Dobře je vyrábí a dobře opravuje veškeré hospodářské stroje.

A na poslední stránce tohoto katalogu je reklama:
Čistící mlátičky, lisy na slámu, řezačky atd. vyrábí a opravuje Václav Lang, Rakovník, strojírna, Švehlova ul. 703 (u Průhonu).

Kolik času vám hledání zabralo?
Vlastní hledání mi tolik času nezabralo – tak trochu jsem předpokládala, že by v uvedených katalozích mohly být alespoň inzeráty na uvedenou strojírnu.

Jsou pro muzeum nově zjištěné informace o Václavu Langovi něčím přínosné?
Každá informace z oblasti regionálních dějin (to je také informace o místních firmách) pomáhá vytvářet komplexnější obrázek o městě, regionu, o jeho fungování. Konkrétně můžeme využít tyto informace při výstavách, v expozicích a podobně.

Jakým způsobem bude nyní s informacemi naloženo a bude se muzeum dále zajímat o osud nalezeného stroje na Rakovnicku a případně jednat o jeho převzetí do depozitáře (to je asi vzhledem k jeho velikosti nerealizovatelné)?
Pokud je to jen trochu reálné, předměty (a to především dary) z regionu neodmítáme. V současné době však naše depozitáře i expoziční prostory nedovolují (z nedostatečných kapacitních důvodů) přijímat takto rozměrné předměty, i když je nám to velmi líto.