Máte v Roztokách soukromou hudební školu. Jak se daří ji v současné ekonomicky nestabilní době udržet?

Rodiče zatím mají o mou výuku zájem, takže nepociťuji nedostatek žáků. Čas se ale nedá nafukovat a příjem není za výuku také nijak horentní. Naštěstí jsem nikdy nemusela přemýšlet o jiném zaměstnání, protože můj plat společně s manželovým postačí na vše potřebné. Já jsem zvyklá žít šetrně a moje práce mě především těší a je pro mě smyslem života.

Jste hodně aktivní člověk a váš program je určitě neustále nabitý…

Před rokem jsem pocítila obrovskou únavu po těch téměř dvaceti letech velmi aktivního hudebního života, a tak jsem si řekla, že to hodně zredukuji a budu se věnovat i dalším koníčkům, což jsou třeba ruční práce a genealogie. Hodně jsem toho tedy ubrala, ale zdá se mi, že to není znát, stále je můj hudební program nabitý. Je to možná proto, že dělám věci příliš důkladně a příprava a cvičení na rozmanité hudební nástroje mi zabere spoustu času.

Co máte na práci s dětmi nejraději a co vás zlobí?

Práce s dětmi je tvořivá, dá se při ní dobře improvizovat. Nejraději učím malé děti, které jsou velice upřímné, až je to mnohdy legrační, co člověku řeknou. Hlavně ale všechno berou ještě vážně a když jim řeknu, že musí cvičit, nebo udělat úkol, můžu se spolehnout, že to udělají. Zajímavé je to ale ve všech věkových kategoriích. Starší děti už zase lépe chápou, co po nich chci.

Kdy musíte být nejpřísnější?

Nejpřísnější musím být na děti, se kterými začne cvičit puberta a jejich prioritní zájem není naučit se hrát na hudební nástroj, ale jejich zájem je chodit pouze s hudebním nástrojem, být zajímavý pro spolužáky a trápit svým odmlouváním učitele. Ve většině případů je ale dobrá spolupráce s rodiči, takže se vždy nějak po dobrém domluvíme.

Co říkáte na podobné soutěže jako je Superstar?

Mnohé asi budu šokovat, ale Superstar je jedna z mála věcí, na které v televizi koukám. Zajímá mě, co jsou schopni mladí lidé zazpívat – například mě fascinovala v Talentmánii Patricia Janečková. Nelíbí se mi většinou hodnocení poroty, které je zinscenované, aby to bylo „zajímavé”. Ani špatnému zpěvákovi by se nikdy nemělo říkat, že zpívat neumí. Každý má šanci se to slušně naučit a zazpívat si pak s radostí třeba u táboráku.

Co myslíte, že může takové hodnocení se soutěžícím udělat?

Obávám se, že polovina lidí z této soutěže se už nikdy po špatném hodnocení neodváží zpívat na veřejnosti. A to je na této soutěži negativní. Zdlouhavé a někdy trapné výroky poroty tedy překlenu například žehlením, při kterém to pouštím jedním uchem tam, druhým ven, a zaměřuji se pouze na zpívání.

Je to již dlouhá doba co jste s dětmi s úspěchem odehráli muzikál Princezna ze mlejna. Nepřemýšlíte, že byste znovu secvičila s dětmi nějaký muzikál?

V současné době k mě chodí hrát a zpívat děti, které mají kromě hudby mnoho dalších aktivit, takže je veliký problém sejít se alespoň na jediné společné zkoušce před nějakým náročným vystoupením, ve kterém vystupují hráči na hudební nástroje, děti ze sboru Sedmikrásky, děti z obou školek, někdy I rodiče a kamarádi. I rodiče jsou nyní vice vytíženi, nebo dojíždí daleko za prací a nemají čas vozit děti na zkoušky.

Jak to řešíte?

Poslední dobou to řeším tak, že dva měsíce u stolu tvořím program a postupně ho nacvičuji s jednotlivými skupinami. Všechno musím do posledního detailu promyslet, potom udělám jednorázovou zkoušku a na té se všechno propojí. Je to ale pro mě velmi náročné a velmi riskantní. Proto se za těchto současných nepříznivých podmínek nehodlám do ničeho dalšího pouštět. Oddech přijde jako každý rok až po slušně odehraném Tříkrálovém koncert s betlémským příběhem na závěr.

Myslíte, že mají dnes děti podmínky k tomu, aby se všestranně rozvíjely?

Tak to myslím, že podmínky mají skvělé. Jen třeba u nás v Roztokách funguje kromě výuky hudby mnoho kroužků, takže některé děti mají každý den nějaký. Funguje zde fotbal, cvičení žáků, výtvarný kroužek a myslím, že dosud i myslivecký kroužek. Na Křivoklátě je keramický kroužek, do Zbečna dojíždí na hasičský kroužek. Možná jsem i na nějaký zapomněla. Jsou děti, které toho mají až příliš a jsou takové, které nenavštěvují nic, i kdyby to měli zadarmo. Těch je naštěstí málo.

Co vás vždy spolehlivě nabije kladnou energií?

Práce s dětmi je vděčná v tom, že co člověk vydá, to většinou zase při dětech nabere zpět. Jinak naštěstí regeneruji rychle.
Ráno nabírám energii cvičením. Ráda fotografuji a ráda si pak vyměňuji své fotografické zážitky e - mailem. Před spaním si snažím číst a hodně dobře regeneruji jízdou na kole. Když už je nejhůř, odjedeme s manželem na víkend někam pryč a naberu okamžitě síly už jenom díky změně prostředí.

Je něco co vás v Roztokách či na Křivoklátsku v poslední době potěšilo nebo naopak rozlobilo?

V době sněhové kalamity mi vždy dělá starost sjízdnost silnic, protože do Rakovníka je to vlakem výlet na půl dne, aby si člověk koupil třeba strunu na kytaru. V Rakovníku mi tím pádem také uniká spoustu hezkých kulturních programů. Zase ale v létě si jít sednout k Jezzu, nebo k řece Berounce je něco, co nám závidí Rakovničtí. Takže se vlastně na nic nezlobím.