V síni právě přikládá Josef Bouda do chlebové pece. Ve velké světnici v tuto chvíli vládne klid. Pánové u stolu právě cosi probírají. Všichni hlavně čekají.

„Dávám tomu tak dvacet, pětadvacet minut,“ prohlásí dneska hlavní pekař Jan Horský Při tom odkryje velkou mísu s těstem a zkusí do něj udělat prstem důlek. Není to ono, ještě se těsto vrací.

Stáčení

Ve správnou chvíli druhý pomocník David Bouda vysypává ošatky moukou a kmínem. Pekař mezi tím „stáčí“ na vále v malé kuchyňce podlouhlé osmdesátidekové šišky a vkládá je do ošatek. Musí mít správný tvar, jinak by se chléb roztrhal.

Těsto krásně voní a mladým pánům jde práce pěkně od ruky: jeden budoucí automechanik, druhý kuchař číšník. Teď zas honem s těstem do tepla. „Za deset minut budeme sázet,“ zazní povel od pekaře. David vyhrnuje z pece žhavé uhlíky, pak ji mokrým březovým koštětem vymetá. Teploměr ukazuje sto šedesát stupňů, ještě zkouška rukou a jde se na to.

Pomoučit sázecí lopatu, vyklopit na ni chleba z ošatky, propíchat vařečkou, aby ušel vzduch, potřít vodou a šup s ním do pece. Během chvilky je tam všech sedm bochníků a kastrolek s vodou kvůli správné vlhkosti.

Pět minut se nesmí otvírat, aby pěkně vyskočily a získaly tvar. Pak se musí během pečení několikrát „protočit“ (vyměnit místa), aby se stejnoměrně upekly.

Po tři čtvrtě hodiny jde chléb ven. Jan zkušeně poklepe na hnědavý bochník – zní dutě. „Už jsou pečený,“ rozhodne. Zlatavé bochníky vydýchávají na vále ve světnici a krásně voní. Chlapi jsou zatím spokojeni. Ještě se uvidí, jaké budou uvnitř. Začíná druhé kolo. Josef Bouda roztápí pec. Přikládá stejně velké kousky tvrdého dřeva.

Jan a David zadělávají další várku. Z tajné receptury se jen dozvídám, že do těsta patří tři kila žitné a pšeničné mouky, sůl, kmín, droždí, voda a chleba krájený na kostičky. To kvůli kvasinkám. Nejprve v míse kyne stranou kvásek. Pak už Jan rukou zadělává těsto. Točí ho pořád dokola, až se nelepí na prsty ani na mísu. Opět mísa putuje ke kamnům. Teď je chvilka času na poklábosení.

Celou proceduru chlapi zvládli čtyřikrát. Skončili v sobotu nad ránem. Výsledkem bylo dvacet osm bochníků voňavého chleba.

Poprvé

S nápadem upéct v peci senomatské roubenky chleba přišel starosta Tomáš Valer zhruba před třemi roky. Tehdy roubence chyběly okna. Otvory proto ucpávaly pověšené deky, aby tu těsto mělo alespoň trochu tepla. Chléb byl tehdy z kupované směsi.

Pak se dala dohromady pekařská parta: mistr pekař Jan Horský, kterýje profesí pekař, jeho syn Jan – to jsou pánové od těsta. Od pece jsou Josef Bouda a jeho syn David.

Jak se dostal k pečení, vysvětlil budoucí číšník Jan Horský: „Otec mě naučil, jak zadělat těsto, jak stáčet chleba, abych ho mohl zastoupit, když je v práci. Receptura je naše rodinná po mé prababičce a opravdu ji nemohu prozradit. Baví mě to moc. Je to vždy takové malé překvapení, jak se chleba povede.“

Tentokrát se povedl. Kůrka byla křupavá, střídka měla krásné póry. Stačilo jen posolit a zakousnout se do voňavého zázraku.