Na hrázi spolu živě rokují. Chválí si prvotřídní ohozy nebo si sdělují technické novinky v létání. Vždyť se někteří neviděli i sto let!
Už se čarodějná cháska řadí na startu. Vyrážejí jeden po druhém na cestu kouzelným lesem. Na konci je čeká pravý čarodějnický rej a vybrané pokrmy pečené na ohni.

Před tím ale musí zdolat cestu plnou záludných nástrah. Hned zkraje někteří přeletí dravý potok na koštěti jako nic. Těm, kteří váhají, poradí a vše názorně předvedou staré zkušené čarodějnice.

Na vršku už z dálky ve sklenicích svítí barevné lektvary: žlutý, zelený, modrý a červený. Ochutnat jeden z nich je tou pravou zkouškou odvahy. „Pojďte k nám a nebojte se,“ lákají tři čarodějnice. „Naše lektvary jsou nedostatkovým zbožím. Kdo je pravidelně užívá, je den ode dne krásnější! Podívejte se na nás, my je užíváme už stovky let. A účinkují okamžitě! Kolegyni právě odpadl hnusný nos i s bradavicí!“ Ale ochutná jen málokdo.
Posilněni lektvarem čarodějnice i čarodějníci prolézají temným dlouhým tunelem. Kdo se bojí, musí se vykoupit básničkou.

„Kdo mi pomůže? Do temné lahve mi spadl klíč a nemohu ho nahmatat,“ prosí o kousek vedle nešťastná mladá čarodějnice. Někteří nebojácně strčí ruku do lahve. Ale fuj! Vytáhnou pavouka nebo zuby!

Ježibaba s Ježidědkem číhají před perníkovou chaloupkou. Baba vaří polévku. Míchá ale tak nešikovně, že jí tam spadne prsten. Musí ho najít, aby se dědek nezakuckal. „Pomůže mi někdo prsten vytáhnout?“ ptá se fikaně ježibaba. Polévka je vydatná, plave v ní kde co. Kolikrát je potřeba ponořit ruku do polévky až po loket. Jen zatnout zuby a raději zavřít oči. Už je prsten venku!

Těsně před Drahouší čarodějné baby uvařily výborná povidla. Dají ochutnat každému, ale nejdříve musí uletět na čas sto metrů na koštěti. Těm nejlepším dávají ochutnat dvakrát. Konečně, strastiplná cesta je u konce. Zdálky všechny vítá krčma.

Pomocníci čarodějnic – středověcí zbojníci ze skupiny Ordál – rozdávají malým čarodějům i čarodějnicím pořádného buřta, aby si ho mohli vlastnoručně opéct na ohni. V obrovských neckách se škvíří ohromné kosti. Prý to bude polévka ze staré zlé čarodějnice. Jen co se necky trochu zatáhnou. Další taková stará a nedobrá to má spočítáno! Večer ji společně upálili v posvátném ohni. Pak se všichni pořádně vyřádili na čarodějné diskotéce.

Čarodějný les v Jesenici k třicátému dubnu neodmyslitelně patří. Každý rok ho připravuje Kulturní komise při Městském úřadu v Jesenici. „Kostýmy i úkoly na stanovišti si vymyslí každý sám. Někdy se musí i improvizovat, to podle toho, jaké se sejdou děti. Snažíme se každý rok úkoly měnit, aby to bylo překvapení,“ vysvětlila Alexandra Laubrová.

Za každý úkol děti dostaly razítko a za odměnu, že prošly celý les, na konci buřta. Toho si opekly v hospodě na Drahouši.