Protože vzhledem k věku táborníků Princ z Persie téměř žádnému z nich nic neříkal, nejprve se s ním všichni seznámili. Ve velkém stanu jim ho na plátno promítl hlavní počítač – Centrální mozek lidstva. Aby hru děti snáze pochopily, následovala speciální verze v podání táborových vedoucích.

Udatný princ v ní překonával překážky a také pod ním mizela podlaha, aby nakonec vysvobodil krásnou princeznu. Druhá verze hry sklidila bouřlivé ovace. Natáčeli ji oddíloví vedoucí už v dubnu a květnu také při pěti stupních Celsia.

Pak se do hry pustili sami táborníci. Všichni se ale přesunuli do lesa, kde na ně čekalo velké bludiště a překážková dráha, kterou museli zdolat, aniž by se dotkli připravených nástrah. Mizející půdu pod nohama nahradily bílé desky, které si aktéři podkládali před sebou, aby po nich celý oddíl naráz přešel určenou vzdálenost. Vedle se zase na udici lovily klíče od tajemných komnat. Vše samozřejmě v určitém limitu.
Za splněné úkoly náležely perly. Těmi se hráči vykupovali před bránou do království, nebo je nosili princezně. Perly znamenaly body do celotáborové hry a jen na hráčích bylo rozhodnutí, jak je použijí.

Přinést na tábor počítačové hry je hodně neobvyklé. S nápadem přišli oddíloví vedoucí Jan Láska, Petr Kuchynka a Jiří Štulík.

„Počítače na táboře znějí divně, protože jsme v přírodě bez elektřiny. A děti by si tu měly odpočinout. Ale chtěli jsme jim ukázat, že mohou hrát počítačovou hru i bez počítačů s kamarády v přírodě," popisoval Jan Láska. Proto vznikl velký originální počítač CML (Centrální mozek lidstva). Ten dětem zadával staré počítačové hry, aby si je pak skutečně zahrály v lese.

Na táboře U Zbořeného mlýna se zatím žádná celotáborová hra nikdy neopakovala. Nápady na další rok se shromažďují už během tábora. S přípravami se začíná už v zimě. Možná právě proto se sem děti rády vracejí a zvou i své kamarády. Někteří se pak stávají instruktory. V počtu pobytů jsou tu i rekordmani. Například Ludmila Doláková tu letos pobývá pošestnácté. „Líbí se mi tu. Pokaždé jsou tu prima hry. Těším se na kamarády," vysvětlila prostě. Že tu nejsou civilizační vymoženosti Ludmile nevadí. Naopak:

„Jsem ráda, že tu žijeme hodně v kontaktu s přírodou. Bavíme se sami. Není to jen otevřít počítač. Za dva roky bych mohla být instruktorkou. Moc se těším, ještě se domluvím s Blankou Holopírkovou," dodala Ludmila.