Na uhlí narazil při hloubení studny také Josef Pazourek. Primitivně se pak kutalo také ve Švábovně pod Vašírovskou lísou, a tak se ve 40. letech 19. století Fürstenberkové rozhodli proniknout k hlouběji uložené sloji. Práce v polích mezi Kopaninou a Bílou cestou ale až do roku 1865 utichly.

Až Hředelské kamenouhelné těžířstvo v tomto roce vyhloubilo skoro stometrovou těžní jámu, uhlí zde ovšem nalezeno nebylo. Muselo se tak razit dál pomocí chodeb, které vedly šikmo dolů.

Těmhle chodbám se říkalo kveršlágy. Toto hloubení už neslo kýžený výsledek. Údajně společnost musela kvůli těžbě zřídit hned dva parní stroje. Ta ovšem netrvala příliš dlouho, v roce 1869 totiž provoz dolu přerušil náhlý příval vody, který důl zatopil. V té době zde společnost měla více než 90 zaměstnanců.

Noví majitelé, Anglicko-české kamenouhelné těžařstvo, následně dali opuštěné šachtě jméno Beattie. Našinci si pak název počeštili na Betynka.

Střídající se podnikatelé se poté ještě snažili těžbu v dolu obnovit, avšak nikdy se tak už nestalo.

Například v době druhé světové války bylo dolové pole Beata znovu otevřeno. Na podzim roku 1948 byla šachta nadobro zrušena.