Už v období první republiky dosáhla Ottova továrna velkého významu a její výrobky byly známé po celém Československu. Po druhé světové válce, konkrétně v roce 1949, byl ovšem podnik znárodněn a změnil název na Rakona, čímž odstartoval svoji další etapu. Výrobní struktura se zcela proměnila.

Už v roce 1949 vznikl nový provoz na výrobu čistících prostředků a v euforii budovatelského tempa následovaly v krátké době další přístavby, přestavby a provozy.

V roce 1952 vyrostla v reálu továrny nová skladištní budova a v témže roce Rakona zahájila výrobu vlastního čistícího prostředku na vany s mýdlovým práškem. O čtyři roky později se zde začaly vyrábět i saponáty první nesl název Myčka.

V roce 1957 vešla do provozu první disková stříkací věž Zahn, na níž se o tři roky později zrodil prášek JAS. Celková produkce saponátů se v polovině šedesátých let od svého začátku navýšila asi dvacetkrát.

V roce 1965 se otevřel zcela nový provoz s náklady 68 milionů korun, a Rakona se tak stala jedním ze tří největších továren na výrobu práškových saponátů v Evropě.

Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let vznikla u silnice na Pavlíkov nová moderní dominanta podniku tzv. kulturní dům Rakony.

Další významnou stavbou, která vyrostla v roce 1973 v jižním okraji areálu, byla novostavba Výzkumného ústavu tukového průmyslu. Budova vydržela na svém místě tři desítky let, než byla srovnána se zemí.

Po třech letech výstavby byla v roce 1983 uvedena do provozu nová stříkací věž s vodní clonou, čímž vzrostla výrobní kapacita prášků na více než polovinu veškeré československé produkce.

Po listopadových změnách odkoupila továrnu společnost P&G a začalo bourání starých provozů a pozvolná modernizace.