V sedmadvaceti letech si v pronajatém domě čp. 117 na Husově náměstí otevřel mydlářskou dílnu a trvalo dalšího čtvrt století, než si v roce 1901 v blízkosti železniční tratě zařídil vlastní továrnu. Ottova mydlárna stojící na kraji města se v prvním desetiletí rozvíjela pozvolna, v roce 1909 se rozšířila o sklad pro suroviny a mýdlo tuhlo v nově postavené chladírně. Továrna tehdy zaměstnávala zhruba dvacet lidí.

V roce 1912 byla výroba opět modernizována nákupem prvních automatických lisů na ražení mýdla a rok předtím byla dokončena vila, v níž měl kancelář syn Františka Otty František mladší. V roce 1914 měl Ottův podnik už čtyřicet zaměstnanců, avšak jeho rozvoj přerušila první světová válka. V roce 1921 vstoupila továrna do nové éry, když ji její zakladatel František Otta předal synům. Ti ještě v témže roce postavili nový provoz na výrobu krystalové sody a dále zakoupili dvě linky chladících deskových lisů.

O rok později postavili novou kotelnu a k ní přes třicet metrů vysoký komín a další nové skladiště. V roce 1925 vznikla nástavbou dosavadní varny nová mydlárna a tovární areál se rozšířil o nový provoz se zařízením na získávání glycerinu z odpadních louhů. Hned v následujícím roce byl nainstalován nový parní stroj s generátorem, a továrna tak byla elektrifikována. V letech 1927 až 1929 vyrostla v areálu nová administrativní budova, kterou navrhl známý architekt J. Rössler (navrhl například i Beránkovu vilu Na Spravedlnosti).

Stále se modernizující továrně postupně ustupovaly starší objekty. Ve třicátých letech, v době celosvětové hospodářské krize, byla řada lidí zaměstnána na stavbě nových budov, například výrobny margarínů, rafinérie olejů a tuků nebo rafinérie glycerínu. Ve čtvrté dekádě minulého století směřovalo zboží značky Otta ke 40 tisícům obchodníků v celé zemi a rozvoj továrny opět přerušila až druhá světová válka. Po roce 1945 začala další éra podniku.