Architekt, který projektoval také Dům osvěty (dříve Národní dům), vybudoval v roce 1920 kulatou pec, v níž se pálilo hrnčířské zboží. Později, v roce 1932, přibyla pec druhá. Továrna měla již od svého počátku široký sortiment zboží, přes obkladačky, kamna, šamotové cihly, tvárnice až po hračky pro děti. 

V roce 1939 majitel Artur Brok kvůli své židovské národnosti emigroval s manželkou Florou do Kanady, kde také v roce 1951 zemřel a podnik zakoupilo RAKO. V roce 1944 výrobní prostory továrny zabrala německá zbrojní výroba a hned po válce byl celý podnik znárodněn. V roce 1952 se v Keramu začalo s výrobou keramických pyrostalových vložek.

Na začátku šedesátých let došlo k přestavbě továrny, která v té době vyráběla fasádní obklady Rakodur.

V roce 1972 byla do provozu uvedena nově vybudovaná část druhého rakovnického závodu Keram II. Tehdy se v závodě vyráběl unikát: keramické kuličky, jejichž roční výroba dosahovalal 66 500 tisíc kusů. Na výrobě se podíleli 2-3 lidé včetně přípravy hmoty - keramického jílu "červenic". 

Další modernizace následovaly na počátku devadesátých let, kdy byl podnik kvůli rekonstrukcím dočasně uzavřen. V roce 1995 se v podniku RAKO II, jak se také nazýval, začala opět vyrábět keramická mozaika a také glazované dlaždice, a to až do roku 2011, kdy byl závod nadobro uzavřen.