V první z továren Linhartově pracoval deset let Jaroslav Vltavský, který v roce 1909 v blízkosti čtvrti Kréta nechal postavit továrnu na chmelové sušárny a lisy do cukrovarů, slévárnu a rovněž modelárnu. Vltavský později rozšířil svůj podnik ještě o lisy pro keramický průmysl, v období první světové války se zde vyráběly hlavně zbraně. Mechanické lisy byly po válce změněny na hydraulické a v roce 1920 firma Vltavský vyrobila první vulkanizační lis, tehdy pro firmu Baťa ve Zlíně. Další lisy následovaly. V roce 1927 byla rovněž postavena nová modelárna na výrobu modelů a v roce 1934 se začaly vyrábět lisy na zpracování plastických hmot.

V době mobilizace byl závod značně ovlivněn zvýšeným zbrojením a v následujícím období nacistické okupace se výroba závodu zaměřovala, kromě hydraulických lisů na umělé hmoty, také na výrobu malých tažných lisů na plech. V roce 1945 byl Jaroslav Vltavský zatčen „revolučním výborem“ a obviněn z kolaborace s okupanty a následně bez soudu uvězněn na devět let. Jeho podnik byl znárodněn a včleněn do Spojených továren na obráběcí stroje spolu s bývalým podnikem Linhart.

V roce 1950 se změnil původní název na Továrnu obráběcích strojů TOS Rakovník, národní podnik a zároveň došlo ke sloučení a diverzifikaci dvou provozů, provozu I. továrna Vltavský a provozu II. slévárna Linhart. Na konci padesátých let se výroba v Rakovníku omezila na užší sortiment a větší množství výrobků vyvíjených a vyráběných v oboru svářecích strojů. Během 60. a 70. let byl závod postupně rozšířen a rekonstruován a výroba se specializovala na hydraulické vstřikovací lisy.

Na začátku osmdesátých let v blízkosti areálu podniku vyrostla nová školní budova pro Střední odborné učiliště TOS Rakovník, kde sídlí škola dodnes. Krátce po listopadových změnách nastal v podniku hluboký ekonomický a finanční propad a chaos, který vedl k rozpadu kdysi jednoho z klíčových podniků v Rakovníku.