Každý rok mu posílají peníze, za které může Palle chodit už několik let do školy, pořídit si školní uniformu a pomůcky. Dále se z peněz platí jídlo ve škole a základní zdravotní péče. On jim zase na oplátku posílá pravidelně zprávy o sobě.

Nápad pomoci tehdy úplně cizímu chlapci se zrodil v hlavě tehdejších deváťáků. Sami přišli s tím, že by chtěli někomu pomoci. A sami přišli také s tím, jak to udělat.

Vysvětlila to ředitelka školy Marcela Mrzenová: „Deváťáci tehdy uspořádali ve škole vánoční jarmark. Sami tvořili výrobky, které na jarmarku prodali. Utržené peníze poslali indickému chlapci." 
A jarmark se pak konal každý rok. Nejdříve ve škole.

Po několika letech zkusili žáci i pedagogové něco trochu jiného. Pozvali rodiče, prarodiče i přátele do mutějovické kavárny. Moc se to líbilo, ale hostům zase chyběl jarmark 
s výrobky. Proto už po tři roky Mutějovičtí spojují kavárnu 
s jarmarkem.

„Akce má stále větší úspěch. Za to jsme moc rádi, protože kavárna je tak trochu každý rok stejná a mohla by se omrzet. Tady tomu tak opravdu není. Děti se na ni pokaždé už dlouho dopředu těší a mají radost, že pomohou chlapci, který je tak daleko, " doplnila Mrzenová.

Že je kavárna stejná, se ale nedá tak docela říci. Každoroční trochu jiný ráz akci dávají právě výrobky na jarmarku. Žáci vyrábějí osvědčené „stálice." Například chaloupky z perníku, adventní věnce a cukroví. Každý rok vymýšlejí něco nového. „Záleží také na tom, jak staré máme děti. V každé skupině pracují od první do deváté třídy, tak, aby to všichni zvládli," popisovala Mrzenová.

Letos se nabízela například glycerinová mýdla, vhodná i pro batolata, s vůní levandule či pomeranče. Ta šla doslova na dračku, protože byla vyprodaná během chvilky. Dále tu lákaly ozdobené vánoční stromečky z klestu, perníčky, vánoční přáníčka, papírové ozdoby nebo jmenovky na dárky.

Program
Slavnostní ráz a pokaždé jinou tvář kavárně dalo vystoupení žáků z celé školy. Rodiče, přátelé i známí seděli kolem stolů na sále. Dospělí popíjeli svařené víno nebo kávu, děti zase nealkoholickou bowli. K tomu ochutnávali vynikající vánočku od kuchařek ze školní kuchyně. Tentokrát se kuchařky postaraly nejen o výborné občerstvení, ale také o pěknou dekoraci. Upekly vánoční věnec a kapra.
Děti na pódiu postupně s Ježíškem procestovaly celý svět. Zastavily se v Anglii, Norsku, Švédsku, Grónsku.
Naše Vánoce reprezentovaly české koledy a méně známé verše od Jaroslava Seiferta.

Ruské koledy
Zajímavým zpestřením byly ruské koledy přednášené v ruštině v podání sedmáků.
„Ruské básně jsme zařadili letos poprvé, protože v letošním školním roce jsme rovněž poprvé zařadili ruštinu jako druhý jazyk do výuky a je o ni zájem," řekla na vysvětlenou ředitelka Mrzenová.
Rodiče zdejších žáků si už na konci minulého školního roku mohli vybrat, zda chtějí děti učit ruštině nebo němčině. V drtivé většině volili ruštinu. „Z našeho pohledu je ruština pro děti jednodušší, protože je to slovanský jazyk s podobnou gramatikou. Navíc ty, které mají problém s angličtinou, měly by problém i s němčinou," zkonstatovala ředitelka. Druhý jazyk se učí pomaleji. Děti toho nemusí zvládnout tolik, jako při tom základním.

Tečku za celým odpolednem udělala děvčata z druhého stupně. Se zástupcem ředitele Pavlem Kantoříkem zazpívala pásmo vánočních koled.

Zprávy z Indie
I když je Palle Naresh takřka na druhém konci světa, jeho mutějovičtí kamarádi o něm dostávají pravidelné zprávy.

Třikrát do roka od něj přichází dopis, na Vánoce, Velikonoce a výroční vysvědčení. Jak chlapec vypadá, děti také vědí. mají několik jeho fotografií. Dříve za něj psali dopisy učitelé, nyní se natolik zdokonalil v angličtině, že už dávno píše sám.

Přátelství na dálku vzniklo v době, kdy byl Palle ještě docela malý a nechodil ani do první třídy. A trvá několik let, takže indický kamarád je už skoro mladý muž. Nyní chodí do sedmé třídy. Jednu třídu z důvodu nemoci opakoval, takže přátelství trvá už devět let. Žáci přispívají částkou čtyři tisíce devět set korun. Chlapce adoptovali prostřednictvím katolické charity. Od té také dostávají pravidelné zprávy.