Jaké jsou vaše první dojmy těsně před zakončením Popelky?

Jsou už deset let v tuto chvíli neměnné. Tedy velmi pozitivní. Pořádám ročně několik přehlídek na různých místech. A v Rakovníku se za těch deset let naštěstí vůbec nic nezměnilo. Spolupráce s ředitelem Jiřím Karlem a dramaturgyní Alenou Mutinskou, to je něco nevídaného. Je příjemná, úžasná, klapající. Po organizační stránce jen naprosté nadšení.

A programově?
Popelka odehrála devět soutěžních inscenací a také jedno inspirativní a jedno na závěr bylo hostem přehlídky. Z těch devíti zaujala, a myslím že nejen mě, ale i děti a dospělé, inscenace Tak tohle je naše Leni?! divadla HOP-HOP Ostrov. Odborná porota ji zaslouženě nominovala do programu Jiráskova Hronova 2014. Je to silný a dobře zahraný příběh. Ostrovští vyšli z předlohy kdysi povinné literatury. Z příběhu českého děvčátka, které bylo zavlečeno do německé rodiny na převýchovu.
Společně s touto inscenací nominovali inscenaci O Jančuškovi a Marčušce souboru BUDETO! Plzeň. Toto představení je zase velmi zajímavé svojí formou. Není to klasická pohádka. Jedná se zážitkovou inscenaci, kdy všichni diváci sedí v kroužcích a nechávají si od jednotlivých performerů vyprávět příběh. Pak se spojí do jednoho velkého kruhu a všichni společně prožijí vyprávění romské pohádky.

Zaznamenala jste také výrazné herecké osobnosti?
Představitelka Leni, Markéta Aranyossyová, předvedla rozhodně nejlepší ženský herecký výkon. Odborná porota dále za nejzdařilejší mužský herecký výkon považuje výkon Jiřího Lisého v pohádce O červené karkulce .

Seděla jste v hledišti a měla možnost vidět bezprostřední reakce dětí…
Nejvíce reagovaly třeba právě na zmiňovanou Červenou karkulku. To je inscenace, jejímž největším kladem je dle mého názoru dovednost komunikace s diváky. Děti se cítily svobodné a přesto nerušily, inscenaci nebouraly. A to i díky hereckému a komunikačnímu výkonu pana Lisého. Pro starší diváky byl hodně silný emocionální zážitek u Leni. Jen seděli, ani nedutali a pozoroval.