Ne že by se nejednalo o příjemnou nahrávku, ale je až příliš usedlá a uhlazená. S výjimkou Zadarmo a Shake it neobsahuje vyložené hity a hlavně na ní chybí alespoň jedna zásadnější písnička typu Asie z Music baru. Kapela kolem frontmana Michala Malátného stále umí složit jednoduchou, lehkou, vzdušnou, melodickou písničku. Chytlavou, vystavěnou na efekt, občas vlezlou, ale neprudící. Skladby jsou založené na kytarách a bicích, příjemně je osvěžuje saxofon, flétna nebo trubka, mírné zpestření dodávají samply.

Škoda, že skupina nedala větší prostor klavíru, nejlepší píseň desky Dopis doslova rozsvítil. Ale od začátku. CD začíná slibně, energické songy Shake it, Basama fousama a Zadarmo skvěle šlapou, nechybí jim atmosféra, spád, nasazení, tempo. Následuje klidnější, funkem a jazzem načichlá píseň Můj sladký anděli a pak už se Chinaski ponoří do balad. Vzhůru do nekonečna a Něco tu nehrálo zjemňuje Český národní symfonický orchestr, něžně vyznívá i Sonet 147.

Problém je, že už se pak Chinaski ke svižné energii z úvodu desky nevrátí. Melancholickou, nostalgickou náladu s výjimkou výše zmíněného Dopisu a rychlejší Chátry neopustí, a tak jednotlivé písně dost splývají. Drsný spisovatel Charles Bukowski, od něhož si kapela vypůjčila název, by asi něco podobného těžko poslouchal.

Texty se zaobírají vztahy mezi ženami a muži – samice versus samci, splněnými sny i rozchody. Snaží se reflektovat současnost se všemi leasingy a hypotékami, ale většinou plynou po povrchu. Příjemné je, že se textařům, především pak Pavlu Grohmanovi, daří do textů přirozeně zabudovávat dnes módní slova či spojení typu v libový káře nebo přes to nejede vlak.

Fanoušky kapely nové album určitě potěší. Nabídne jim totiž přesně to, co od něj očekávali a v rádiích si přijdou na své. Ale ve srovnání s prvními deskami Chinaski či Dlouhej kouř nebo minulým Music barem ubylo originality a přibylo nevýrazných songů.