Na výlovu pracuje sehraná parta rybářů Rybářství Mariánské Lázně, střediska Mšec, kam rybník o výměře čtyřicet čtyři hektarů patří. Na kaprech z Velkého rybníka si pochutnáme o Vánocích.

Z rybníka putovali do Mšece do sádek, kde se do Vánoc takzvaně vysádkují. Vážili v průměru do dvou a půl kilogramu, ti jsou zařazeni do první třídy. Výběroví pak mají nad dvě a půl kila. Kromě kapra rybáři vylovili ještě vedlejší rybu, kolem dvou metráků štiky, dále amura, okouna, lína, candáta i úhoře.

Výlov Velkého rybníka není událost jen pro rybáře, ale pro celé město. Už od rána se na hrázi tvořila fronta. Lidé si kupovali živé kapry i ostatní ryby z „jejich" rybníka. Kromě toho pozorovali, co takový výlov obnáší. Podívanou si nenechaly ujít děti ze základní a mateřské školy.

Přípravy
To, že se bude na rybníku něco dít, mohli příchozí zpozorovat už dvacet dní před výlovem. Tehdy se začal rybník pomalu vypouštět. Přípravy na samotný výlov odstartovaly den předem.

Popsal je Michal Měchura, baštýř z Prahy: „Už včera jsme si připravili veškeré nářadí, kádě, napustili jsme vodu, na dno natáhli síť zvanou podložku." Druhý den časně ráno rybáři vzaly kliky (dlouhé klacky) a z druhé strany naproti hrázi šli rybníkem v rojnici vedle sebe a ryby si stáhli na podložku.
Výlov
„Pak následuje tzv. jadření. Při něm se síť ze dna vyzvedne a stáhne se na lodě. Dále se ryby nakládají mechanickým keserem na brakovnici, kde je rybáři třídí. Pod brakovnicí je váha. Přes ni se ryby nakládají dále na auto," popisoval Michal Měchura.

Jednotlivé úkony jdou ráz na ráz. Chlapi rozestoupení kolem brakovnice bleskurychle dokáží vytřídit jednotlivé kusy: kapři velcí, malí, vedlejší ryby – štika, candát okoun, lín. Vedlejší ryby postupují na vedlejší brakovnici, kde je rybáři rozhazují do jednotlivých kádí. Takže se chlapi i pořádně zapotí.

„Musíme to stíhat, nedá se nic dělat, je to naše práce," zkonstatoval Měchura. Na otázku, jestli rybářům není při výlovu zima, když jsou celý den ve studené vodě, lakonicky odpověděl: „Máme vysoké neoprenové boty. Ale jinak se spíše potíme. Když jdete tři sta, čtyři sta metrů po pás v bahně, tak toho máte plné zuby a člověk je opravdu splavený. A ještě když je takové teplo jako dnes. To nesvědčí ani rybě, má méně kyslíku. Pro ni je ideální teplota tak tři, čtyři stupně nad nulou."

Výlov trval tři dny. Každý den začínal stejně. Ryby se nejprve stáhly na podložku. Lovilo se tak dlouho, dokud nějaké ryby v rybníce byly. Pak se rybník dovypustil. Ryby ještě zůstaly v jezerech vody. 


Pokračování – Odtud se dosbíraly do lodí a přitáhly se dolů ke hrázi. Pak se rybník opět napouští. Zpravidla to bývá během zimy. Pokud málo prší, trvá to i celý rok. Ryba, kapr i štika, se znovu nasazuje na jaře.

„V rybníku žijí i plevelné ryby, okoun, střevle, a ty ubírají kaprům plankton i kyslík. proto je potřeba, aby štiky plevel trochu tlumily," vysvětloval baštýř Měchura.

Při výlovu se u rybníka sjedou baštýři i z ostatních bašt. Takže v Jesenici byl samozřejmě jesenický baštýř Miroslav Jelínek i třeba pan Vondráček z bašty Nanešice. Každý má přidělenou svoji funkci a dělá, co je potřeba.

Rybáře u této drsné práce drží hlavně láska k rybám. Tu má podle Michala Měchury v sobě každý už od malička. „Jste celý rok v přírodě. Drsnější to je, ale má to své kouzlo a dá se to zvládnout," zkonstatoval Měchura.

Ale vyjet si na ryby někam k rybníku ho příliš neláká. Za celý rok má ryb dost. Když už by se vypravil, vyjel by někam za hranice. Byl už v Norsku na treskách nebo ve Španělsku na sumcích.
Ryby ale má rád. Na Vánoce musí kapr být. Nejlepší je kolem tří kil.
„Takový kapr už má nějaké stěny, na žebrech maso a není tlustý ani hubený," vysvětloval baštýř Michal Měchura.

Kapr podle Michala Měchury

Kapr se nakrájí na slabší podkovy, maximálně dva centimetry široké. Osolí se, opepří a okmínuje. Může se přidat trochu koření na ryby, ale moc ne. Porce se dají do pekáče s trochou oleje a zasypou cibulí tak, aby nebyly vidět. Peče se hodinu při sto osmdesáti stupních. Cibule se musí na kapru úplně ztratit. Dá mu tak výbornou chuť.