Loni se narodilo v rakovnické porodnici téměř tisíc dětí. Přes 60 procent rodiček není místních. Čím si zájem o porody v Rakovníku vysvětlujete?
Radek Poláček: Máme jinou koncepci než nemocnice, od kterých se ženy odklánějí. Přihlížíme k jejich porodním přáním, jsme k nim přátelští. Prakticky kdykoli a kdekoli s nimi může být i rodina. Pokud to jde, tak jim vyhovíme. Podle přání žen by se měly řídit všechny nemocnice.

Odkud rodičky nejčastěji pocházejí? Jsou i ze vzdálených koutů naší země?
Radek Poláček: Nedávno mi psala paní z Teplic nad Metují, což je až na Náchodsku, že zvažuje rodit v Rakovníku, a přitom to k nám má tři hodiny cesty. Občas někdo přijede z dálky, ale nejsme schopni to vyfiltrovat, jen když na to přijde řeč. Žena může mít trvalé bydliště v Ostravě, ale žít v Praze. Nejvíce rodiček je právě z Prahy, dále z Plzeňska, Žatecka, Lounska nebo Mostecka.

Jaké známější osobnosti si vybraly Rakovník jako místo porodu?Radek Poláček: Nevím, zda to nepodléhá to lékařskému tajemství. Ale o těch, které to říkají veřejně, asi hovořit můžeme. Kromě místní rodačky, moderátorky Marcely Škábové Tomíčkové to byla třeba herečka Kristýna Leichtová. Také youtuber Jirka Král se pochlubil na sociálních sítích, že jeho žena rodila u nás.

Rakovnická porodnice je známa alternativními porody. Jak se liší od těch klasických?
Tereza Zobalová: Mohlo by se tradovat, že každá žena v Rakovníku musí rodit na čtyřech, ale není to pravda, nejde zase o nějakou velkou divočinu. Nastávajícím maminkám umožňujeme například poslouchat vlastní hudbu při porodu nebo nemusí striktně ležet jen na zádech s napojením na infuzi. Mohou se volně hýbat, a tedy i rodit v různých polohách, třeba na žíněnce. Nebo u nás rodíme do vody. Máme třeba i tlumené osvětlení, každý, kdo do pokoje zajde, zaklepe a zeptá se, zda může lehce přisvítit. Tento přístup rodičky ocení a kvůli tomu nás vyhledávají.

Čím ještě se liší váš přístup od některých jiných porodnic?
Radek Poláček: Základem je empatie a slušné chování. Když někam vcházím, zaklepu, neřvu na celou místnost. Když hraje klidná hudba, je tam přítmí a zapnutý aroma difuzér, mluvím spíše potichu, když je atmosféra jiná, tak se přizpůsobím. Chce to větší trpělivost a základem je „hands off“, tedy zasahovat co nejméně. Spíš pozorovat, zda vše běží normálně, než být zbytečně aktivní.

Jak přistupujete k císařským řezům. Když žena třeba rodí přes 30 hodin a stále není dostatečně otevřena?
Radek Poláček: Chováme se poměrně přísně, podle doporučených postupů. Jsou dány určité indikace, které musíme dodržovat, protože jinak to zavání problémem. Někdy se dokonce dělají císařské řezy v podstatě zbytečně, i když není zcela jasná indikace, ale přihlédne se k věku ženy, k tomu, že je po umělém oplodnění. Může se stát, že třeba pětkrát potratila, už nikdy nebude moci mít dítě. Díváme se na to komplexně a raději uděláme císaře, než aby došlo k nějakému problému při jediném porodu, který bude v životě mít. Osobně se mi nestává, že by někdo odmítl císařský řez, když řeknu, že je to nutné.

Setkáváte se i s komplikovanějšími porody? Je porodnice uzpůsobena třeba i pro porod trojčat?
Tereza Zobalová: Ta už se musí rodit na klinice, jsou na to různá kritéria, která musí být splněna. Můžeme rodit maximálně dvojčata, která jsou dvouvaječná. Ale jak máme specifické klienty, sjíždějí se k nám komplikovanější případy. Třeba starší žena po třech císařích dá i čtvrtý, to už je docela neobvyklé. Nebo je po nějaké operaci dělohy. Někde striktně řeknou, že je to na císaře, rodičky k nám přijedou s nadějí, kterou jim dáme. Pak to samozřejmě může také skončit císařem, ale můžeme to alespoň zkusit.

Liší se vaše porodnice i nějakým odchylkami?Radek Poláček: Určitě. Například počtem nástřihů. U nás je to necelých 16 procent proti 80 procentům v běžné porodnici. Je přitom dokázáno, že zbytečně provedený nástřih je kontraproduktivní. Ženy pak mají v šedesátce problémy, například s inkontinencí. Snažíme se ženy po této stránce co nejvíce ochránit.

Kolik sálů máte k dispozici a jak velký počet žen jste schopni za 24 hodin odrodit?
Radek Poláček: Máme dva porodní pokoje, k tomu pohotovostní porodní pokoj, kde rodičky tráví čas, když je plno. Je tam manželská postel, hudba, barevné osvětlení, někdy porodí i tam. Zároveň může probíhat i císařský řez. A pak máme takový čekatelský pokoj, kde se výjimečně také porodí, když je plno. V porodnici se rodí ve vlnách, někdy je plno, někdy prázdno. Měli jsme už třeba i 10 porodů během 24 hodin.

Jak je složité sehnat personál?
Radek Poláček: Máme s tím problém, asi jako všechny nemocnice. Velkou přitěžující okolností je doprava z Prahy nebo z Plzně, trvá to k nám i dvě a půl hodiny, z Prahy z druhé strany řeky to také není žádná sláva. Kolony jsou šílené, což je dost omezující a opravdu není jednoduché někoho sehnat. Pro tento rok se to ale začíná otáčet, protože se hlásí poměrně dost absolventek. Specifická situace je pak s pediatry, o ty je nouze všude, samozřejmě i u nás.

Se kterými pozicemi naopak problém není?
Tereza Zobalová: Například s porodními asistentkami. Už ve škole se učí náš způsob vedení porodů a chodí sem i na praxe, hlavně z plzeňské fakulty či z pražské soukromé. Následně i nastoupí a dojíždějí k nám třeba i z Ústí nad Labem. Porodní asistentky jsou v porodnictví vyhledávány, tímto směrem se ubíráme i my. Asistentky mají i možnost doprovázet klientky soukromě, což je pro ně zase jiný styl práce. Mohou o rodičky pečovat v průběhu těhotenství i po porodu.

Chystáte nějaké novinky, třeba novou metodu porodu?Tereza Zobalová: Ano, máme v plánu rozjet centrum císařského řezu. Jsme domluveni s klinikou Charité v Berlíně, kam pojedeme s kolegyní, abychom se naučily něžné císařské řezy. Spočívají v tom, aby maminka viděla, jak se rodí hlavička. Žena by si mohla podobně jako třeba v Ostravě zkusit miminko sama vytáhnout z dělohy. Budeme zkoumat různé možnosti. Miminko může být ihned po císařském řezu položeno na břicho maminky a počká se na dotepání pupečníku. Zkrátka chceme, aby se císařský řez, když už je nutný, přiblížil zážitku z běžného porodu, kdy následuje bezprostřední kontakt. Umožňujeme partnerům, aby byli během císaře se ženou, a kontakt tedy zůstane zachován. Tímto směrem se nyní chceme ubírat.

Radek Poláček
Narozen v roce 1979. Vystudoval 2. Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze Motole. Po studiích nastoupil na gynekologicko-porodnické oddělení v Litoměřicích, poté působil na gynekologicko-porodnickém oddělení v Kladně. V současné době je primářem gynekologicko-porodnického oddělení Masarykovy nemocnice v Rakovníku.

Tereza Zobalová
Narozena v roce 1990. Absolvovala studium všeobecného lékařství na 3. Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze, po promoci v roce 2016 nastoupila hned do Rakovníka, atestaci získala v roce 2021. V současné době je vedoucí lékařkou porodního sálu a šestinedělí.