Dobrovolnictví zaštiťuje organizace International Humanity. Její činnost podporují také rakovničtí lékaři. Ti byli také přítomni na besedě a mnozí z nich se s Rastislavem Maďarem znali osobně. Organizace International Humanity neposkytuje pouze lékařskou péči, ale také podporuje vzdělávání a zručnost. Jejím cílem je zejména dosažení udržitelného rozvoje, to znamená soběstačnost a nezávislost na humanitární pomoci.

Cestovatelský večer v Pavlíkově tentokrát patřil loňské misi v jihovýchodní Africe, především v Malawi. V tomto místě je problém s hygienou kvůli velkému nedostatku vody. Lidé si tu neumyjí ruce několik dní, to je úplně běžné. Hrozí tu řada nemocí: malárie, střevní parazitární infekce, v období dešťů cholera, infekce dýchacích cest. Obyvatelé mají také problémy s klouby a páteří.

Rastislav Maďar se dostal do nejchudších částí Afriky: „Tady se doslova zastavil čas, protože obyvatelé nečerpají informace z novin, časopisů nebo dokonce z internetu, ale vše se dozvídají jen od starších obyvatel." Podle něj humanitární pomoc Africe, například potraviny zdarma, je jen mediální klišé. Devadesát procent této pomoci se k potřebným vůbec nedostalo, pouze v případech velkého hladomoru. Je proto důležité, mít na konci cesty humanitární pomoci svého člověka, který zajistí vše potřebné.

Vzdělání
Největší pomocí je například umožnit dětem vystudovat střední školu. Vzestupem vzdělanosti totiž klesá počet narozených dětí v rodině. Vzdělaní lidé se postarají sami o sebe a vychovají tak i své děti, vrátí tím vědomosti do své vesnice. Tím už nebudou potřebovat další humanitární pomoc.

„Tito lidé to tak chtějí, protože pro otce rodiny je nepříjemné postavit se někam do fronty a čekat na pomoc. On ale nemá jinou možnost. Snažíme se, pokud nabídneme nějakou pomoc, aby dál běželo pokud možno vše samo. Například když rodina dostane šicí stroj, na živobytí si dále vydělá několik generací," popisoval své zkušenosti Rastislav Maďar. Vzdělání zajišťují také místní dobrovolníci, například tancem.

Lékaři a nemocnice
Lékaři se na svých misích samozřejmě snaží, aby v těchto oblastech neumíraly děti, aby neměly spoustu nemocí, které je ohrožují. Za den museli ošetřit desítky pacientů. Ti na ošetření čekali několik hodin. Do ordinace se vždy nahrnulo několik lidí najednou, mladí, staří, s různými onemocněními.

Místní lékaři ani nevěděli, jak se přenáší infekce, protože nepoužívali rukavice. Vůbec pacienti, kteří se alespoň dostali do u nás okresní nemocnice, se léčili v otřesných podmínkách. Pro nedostatek lůžek leželi na zemi. V zemi s nejvyšším výskytem AIDS se vyvařovaly plastové injekční stříkačky v prádelním hrnci.

„Ošetřování těch nejchudších a vůbec pobyt v těchto oblastech klade obrovský nápor na psychiku. S tím se musí vyrovnat každý sám. Přemýšlet o tom přes den není čas, až večer po práci. Ošetřovali jsme tolik lidí, že jsme neměli čas jít celý den na záchod. Nakonec to ani tak velká překážka nebyla, protože jsme se za celý den ani nenapili," vzpomínal Maďar. Pokud ale někdo nevydrží a odjede, nikdo mu nic neřekne, ani nevynadá, ani nepoděkuje.

Myši a netopýři
Pro jednostrannou stravu, lidé tu jedí převážně kukuřici, trpí místní obyvatelé nedostatek bílkovin. To znamená i sníženou imunitu, proto je důležité, aby samotní lékaři místní nenakazili svými nemocemi. Bílkoviny si lidé snaží nahradit pojídáním myší a netopýrů, což je velmi nebezpečné. Netopýři často přenášejí vzteklinu. Přesto je hlavně malí chlapci chytají, pečou a pak prodávají dál.

Určitým řešením je chov slepic. Místní dostanou několik kuřat. Z těch vychovají hejno slepic. „Nechceme ani, aby nám za pomoc děkovali. Obyvatelům říkáme, že místo díků musí z odchovaných kuřat kohoutka a slepičku darovat další chudé rodině, která nová kuřata zase předá dál," vysvětloval Maďar.

Přesto, že humanitární mise znamená veliký nápor na psychiku, členové International Humanity budou dále pokračovat. Místa pomoci si hledají sami. Nepřicházejí do měst za úředníky. Ti by totiž doporučili vesnici, kde sídlí nejvíce jejich příbuzných. „Mise ohromně sbližují lidi. Přál bych každému, aby to mohl zažít," řekl závěrem lékař Rastislav Maďar.

Na misi jede každý na jak dlouho chce, třeba na půl roku. Pomoci může každý. Pracovníci samozřejmě mají i zpětnou vazbu. To znamená, zda jejich pomoc funguje i dále.
Výtěžek vstupného tohoto cestovatelského večera putoval rovněž na pomoc Africe.

Rastislav Maďar

- v civilní profesi vykonává cestovní medicínu a zabývá se infekčními nemocemi a očkováním
- lidem v Africe chtěl pomáhat už jako dítě
- že bude lékařem se rozhodl už v jedenácti letech, proto vystudoval medicínu
- procestoval devadesát zemí světa
- před devíti lety společně s kolegy založil organizaci International Humanity
– při cestování si uvědomil, jak málo stačí, aby pomohl mnoha lidem
- padesát korun stačí k záchraně lidského života, tolik totiž stojí v Africe jedno balení antibiotik