Jedním slovem peklo
Bylo to ze soboty na neděli z 25. a 26. května 1872. Tehdy kupovité mraky se srazily v jakoby černé pohoří strašidelného nebe.
A pak přišla pohroma, která neměla pamětníků. Statistické zprávy o škodách uvádějí v penězích 7 178 089 zlatých tehdejší rakouské měny ve 13 okresech a 343 poškozených obcích. Oběti na lidských životech šly do stovek občanů. Nejhůře dopadla tři zeměpisná místa: Podbrdsko, oblast Krušná Hora – Žebrák – Křivoklát a seskupení obcí v povodí Střely, Rakovnického a Zlatého potoka.

Průtrže mračen
Průtrže mračen se strašným krupobitím a křižováním blesků začínaly v sobotu od poledních hodin. Žatec byla postižena ve 12.30, Plasy a Jesenicko asi kolem 15. hodiny. Vodní clony za rachocení hromů spojovaly po 6 a více hodin otevřené nebe s rozvodněnými potoky, rybníky a potočišti, které se rozlévaly do jezer bez hranic. Na Jesenicku se protrhlo asi 16 rybníků. Kolem 14. hodiny již byla taková tma, že se v příbytcích svítilo. Divoké proudy rvaly hráze rybníků, odnášely celá dřevěná stavení i s lidmi, smetaly kolny, podemílaly silnice a železnice, odplavovaly dobytek. Tak třeba dřevěná konstrukce křivoklátské pily byla Rakovnickým potokem a Berounkou doplavena asi hodinu pěší chůze po proudu a posazena na louku u Zbečna.
O firmě Staviva – Urban v Rakovníku (bývala na místě dnešní knihovny) se vyprávělo, že jí pomohly bankovky, které připlavaly v dřevěném psacím stole. Barikády u Karlova mostu v Praze se odstraňovaly šest neděl. V Holešovicích zase rybáři vylovili skříň, ve které hledalo záchranu dvanáctileté děvčátko (utonulo). Stovky mrtvol byly objevovány později v náplavech, stovky nikdo nikdy nenašel. Odplavaly po Labi do Německa. Dvě děvčata byla vylovena až v Hamburku. Ale už 26. 5. např. Berounka u Karlštejna vyvrhla 15 mrtvol lidí a 10 000 sáhů lesního dřeva.

Ztráty na životech
Ztráty na životech a majetku nebyly stejné. Na rakovnickém okrese nejvíce trpěl Rakovník a Senomaty. Zátopu Rakovníka způsobil stavějící se železniční most u dnešního Tyršova koupaliště. Z jeho již tří stojících oblouků byly dva vnější zazděny a průtok vody se dral jen obloukem středním. Ten ale zatarasily plující ploty, vrata od stodol, chmelní tyče a jezero dosáhlo až na rakovnické náměstí.
Ve vlastním městě vzaly za své historické hradební zdi na jihu města. Asi dvacet domů se rozbořilo a desítky jiných, zejména na Sekyře a u cukrovaru (dnes autobusové nádraží) byly vážně poškozeny. Asi ve stovce domů se nedalo v přízemí bydlit do doby, než se vynesla voda a naplavené bahno.

Zpráva z novin uvádí:
Také lidských životů jest želeti. Hřebenář Štembera uchytil se s manželkou a služkou svou, když dřevěný domek jeho padal, stěny a plaval po ní. U zahrady Županských se stěna rozdělila ve dví. Na jedné půli zbyl Štembera, na druhé manželka a služka. Štembera chytil se větve stromu, vylezl na strom a zachránil se takto setrvav na stromě od večera do rána. Manželka a služka nalezly ve vlnách chladný hrob. Štemberovi se kromě toho utopilo i vnouče. Dále se utopila domkářka Anna Bláhová, s níž byly v nebezpečí života i dvě její děvčata 3 a 6 roků stará. Všechny tři pluly na prahu, jenž se s nimi utrhl. Matka v proudu utonula, děvčátka ale odrazila vlna do ulice Plzeňské. Starší děvče Marie spadlo s prahu a bylo tesařským tovaryšem Regalem zachráněno. Mladší však, Františka, plula skrze dům, jehož vrata odnesla voda, do zahrady. Jelikož voda až do větví sahala, zachytila se košilkou o větev. Přirozeným pudem a strachem vedena, držela se větví, až voda trochu opadla, téměř plné tři hodiny. Celá zkřehlá byla zachráněna studujícím Vladimírem Tomšů. Kromě toho zahynuly ještě dvě děti.

Co také vzniklo při povodni?
Skryjské jezírko na Zbirožském potoce! Zbirožský potok, jmenovaný na dolním toku Slapnice, podemlel při povodni stráň soutězky, skály se zřítily do potočiště a uzavřely pod pevnou skalou hluboké jezírko.
Také Odlezelské jezero poblíž Žihle vzniklo zavalením a přehrazením údolí, ve kterém se trasovala nová železnice.

Vyznamenaní lidé
V roce 1873 byli na Křivoklátě vyznamenáni jednotlivci, kteří prokázali zásluhy o zmírnění následků povodně. Byl mezi nimi i PhDr. Mikuláš Karlach, farář ve Slabcích a starosta soudního okresu Křivoklát, pozdější probošt na Vyšehradě, který se zasloužil o zřízení SLAVÍNA. Po roce 1872 se také usilovalo o zregulování a narovnání Rakovnického potoka přes město. Dříve se potok klikatil, takže dnešní knihovna (dříve KSČ) byla na pravém břehu potoka. Záměr se ale protáhl, takže ke kolaudaci upraveného Rakovnického potoka došlo až v roce 1903. Toto datum nám napovídá, že lipová alej je už více jak stoletá.