V této službě se na ruzyňské základně po měsíci střídají profesionální hasiči z Prahy a Středočeského kraje. Deníku to řekl nyní již bývalý hasič Václav Richter, který do konce loňského roku působil jako vedoucí leteckých záchranářů středočeských hasičů s funkcí examinátora a býval i hlavním instruktorem pro práci ve výškách a nad volnou hloubkou; byl také zařazen jako záložní strojník na stanici v Rakovníku.

Spolupráce hasičů s policejní letkou takhle začala fungovat v srpnu roku 2002 – a nic zásadního se neměnilo dodnes. Vlastně se změnilo: stroje, na nichž se létá, i vybavení hasičů spouštěných k lidem v nesnázích jsou podstatně modernější. I postupy se zdokonalily. Stejná zůstává snaha člověka v ohrožení dostat co nejrychleji do bezpečí – a pokud je zraněný, do péče zdravotníků.

Začalo se rovnou naostro

V roce 2002, konkrétně 12. srpna, kdy se objevil požadavek na nasazení hasičů ve vrtulnících, bylo vše nové. Několik středočeských hasičů sice prošlo speciálním výcvikem, ale pravidelné služby byly něčím neznámým. K policejní letce tak byli vysláni z Kladna Pavel Nepovím, Jiří Brabec a Radek Poláček, z Rakovníka pak právě Richter; další rakovnický hasič, Jiří Urban, byl dán k dispozici armádě.

Od nuly musel před deseti lety začínat tehdy 53letý Pavel Choc z Kozárovic. Voda mu tehdy vzala úplně všechno: dům, hospodářství i vzpomínky.
Na noční drama v Kozárovicích se nezapomíná ani po deseti letech

Začalo se monitorovacími lety, nicméně první ostrý zásah v rámci záchranné operace přišel už 13. srpna dopoledne. Vzlet v 10:50 s cílem v Kralupech nad Vltavou. Nákladní čluny naložené pískem se chtěly dostat ke břehu, avšak bojovaly s proudem, přičemž ohrožovaly energomosty. Na místě byli i pyrotechnici policejního Útvaru rychlého nasazení s úkolem rizikové lodě odpálit, aby klesly na dno. „Hodně pršelo; rozhodně nebyly ideální letové podmínky,“ vzpomíná dodnes Richter. A jako by to bylo včera, připomíná, že tehdy použitý vrtulník neměl funkční palubní jeřáb. To je naviják s lanem, s jehož pomocí lze zasahující hasiče spustit a i se zachraňovanými osobami zase vytáhnout na palubu. Zasahovalo se tedy na podvěsu o pevné délce. Pilot naváděný palubním technikem tak musí „trefit“ nejen správné místo, ale i přesnou výšku. A zachraňované lidi nelze vytáhnout na palubu a pokračovat v zásahu; s každým zvlášť je třeba zaletět do bezpečí.

20 let od ničivých povodní.Zdroj: Deník/Jan LakomýPřesto se podařilo v pořádku vyzvednout nejen dva lidi z lodi, pyrotechnika s pomocníkem, ale i hasiče, který zůstal v silném proudu mezi stromy a prý se asi 90 minut držel lana. O něm, jak Richter vzpomíná, se dozvěděl až od prvního z mužů vyzvednutých z lodi. „Vůbec nevypadal dobře a byl naprosto vyčerpaný,“ vybavuje si Richter. A dodnes přesně ví, jak nesnadné bylo ve výkyvu pod houpajícím se vrtulníkem, nacházejícím se ve visu těsně nad korunami stromů, uvázat zachraňovanému podramenní pás. „Trvalo to tak pět až sedm minut – a trochu jsem se při tom napil,“ řekl Deníku.

Z Kralup se letělo do osady Žloukovice na Berounce. Z balkonu domu, který pak voda zbořila, bylo třeba zachránit dvě děti a čtyři dospělé. Tam šli hasiči ve dvou: jeden zachraňoval a druhý zůstával s lidmi čekajícími na transport. „Dostali jsme se do silného proudu a kamarád mi tam zachránil páteř,“ připomněl Richter, jak ho voda hnala přímo proti balkonu – a parťák, s nímž visel na stejném podvěsu, se zapřel nohama. Jediná možnost; rukou prý v takové situaci nezachráníte nic. „Pak, když jsme končili, jsem mu to v podobné situaci oplatil,“ poznamenal.

Ještě 13. srpen přinesl další nezapomenutelný zásah na Berounce. Ve 20:25 vzlétly dva vrtulníky do Srbska. Jeden se silným reflektorem, aby svítil, druhý k zajištění evakuace. To už byl naštěstí k dispozici palubní jeřáb. Trojice mladých lidí zachraňovaná z místa, kde se předtím popíjelo, však zásah neusnadnila: hlavně se nedalo vyzvědět, kde jsou ostatní, když hasiči dostali hlášku o pěti osobách – a na místě jsou jen tři. Až poslední muž vyzvednutý na palubu helikoptéry řekl, že ostatním se podařilo odjet lodí.

Povodně 2002 v obci Solenice a na přehradě Orlík.
Povodně 2002: Mohlo to skončit hůř. Vltavská kaskáda obstála v těžké zkoušce

Tuhle trojici vrtulník vysadil na suchu s tím, že už sama dojde někam, kde najde útočiště. Okamžitě se totiž letělo do další akce: Kozárovice u Zálezlic na Mělnicku. Záchrana tří osob ze zaplaveného domu. Který dům to je, ukazovali lidé na zemi v kuželu světla ze svítícího vrtulníku. Richter se nechal vysadit na střeše, pak se spustil dolů a začal prohledávat přízemí. Voda mu sahala po ramena, na volání nikdo nereagoval. Pak šlápl na něco měkkého. Lidské tělo? Sláva; když se potopil, zjistil, že to není člověk: jen stočený koberec. Nakonec uspěl na půdě: našel tam majitele, který se před ním snažil schovat. Zbytek rodiny je prý v bezpečí, ale on ze svého domu nepůjde. A na pohled bylo jasné, že tím, kdo tady má fyzicky navrch, není zasahující hasič.

Co u vás rozhodne komunální volby? Zapojte se do velké ankety Deníku ZDE.

Situace to byla vypjatá: svítící vrtulník už odletěl, protože mu docházelo palivo – a druhý, který měl vyzvednout dva lidi, na tom, nebyl o moc líp. A ti dva se na půdě handrkovali o tom, že se nikam nepůjde. „Já hrál na city: mluvil jsem o tom, že lidi, kteří pro něj přivolali vrtulník, ho mají moc rádi,“ řekl Richter Deníku. „A pak jsem řekl, že když nejde on, já nejdu taky.“ Opravdu by to prý udělal: žít s tím, že někoho, koho měl zachránit, nechal na místě, by nedokázal. Vyhráno však ještě nebylo, ani když se zachraňovaného muže podařilo přesvědčit. Postroj mu byl malý; vešel se do něj, až když zcela vydechl. A z vrtulníku spustili větší množství lana, které se zachytilo o lavičku a začalo ji zvedat: bylo se tak třeba ponořit a lano vymotat…

Kdo byl hrdina ? Všichni!

Dalších zásahů byla celá řada. Nejen záchrana lidí, ale i zásobování obsluhy generátorů zajišťujících fungování antén pro mobily tehdejšího EuroTelu nebo evakuace osob i materiálu z veltruského zámku. Plus další úkoly. Vše náročné, kdy šlo o zdraví nebo o život. Přesto Richter odmítá, že by hasiči visící na laně nebo podvěsu byli hrdiny. „Nejvíc práce udělal kapitán, hned za ním palubní technik, pak druhý pilot; záchranář je vlastně až na posledním místě,“ poznamenal. I když říká, že je rád, že měl štěstí věnovat se této práci, zdůrazňuje, že srovnatelné výkony předvedli i hasiči zasahující na lodích. I s tím má osobní zkušenost a může porovnávat: právě na lodi pomáhal při povodních na Moravě v roce 1997.

Deník vzpomíná na ničivé povodně, které zasáhly Česko před dvaceti lety. Jak katastrofa zasáhla do života Středočechů a Pražanů? Čtěte zde.