Chřipka (influenza) je velmi nakažlivé virové onemocnění, postihující nejen dýchací ústrojí, ale celý organismus. Chřipka pravděpodobně postihuje lidstvo již od starověku v epidemiích, někdy i v pandemiích (epidemie rozšířená po celém světě).

Virus chřipky se vyskytuje ve 3 typech (A, B a C). Největší význam má virus chřipky A. Hlavními strukturními a antigenními složkami virové částice jsou hemaglutinin (H)- 15 typů a neuraminidáza (N)- 9 typů v různých kombinacích. Proměnlivost těchto struktur podmiňuje existenci subtypů a variant chřipkových virů.

Neustále probíhající antigenní posun (drift), při kterém se nemění základní genetická informace viru, je zodpovědný za opakující se epidemie sezonní chřipky. Podle převažujících variant viru jsou tvořeny očkovací látky pro každý rok. Epidemie sezonní chřipky probíhají v intervalu jednoho až tří roků v chladných měsících (na severní polokouli listopad až březen s maximem na přelomu kalendářního roku) a trvají 6 – 8 týdnů. Informace pro cestovatele: na jižní polokouli je výskyt chřipky od května do září, v tropických oblastech po celý rok, nejvíce v období monzunů. Podstatné změny genetické informace viru tzv. antigenní zlom (shift) se objevují v delších intervalech ( v minulosti 9 – 40 let). Vzniká nový typ viru, proti kterému nejsou v populaci protilátky. Ten se rychle rozšíří po celém světě (pandemie). Někdy se takto rozšíří i „starý“ virus, proti kterému již protilátky z populace vymizely.

V minulém století jsme prožili pandemii španělské chřipky H1N1 (1918 – 1919), asijské chřipky H2N2 (1957), hongkongské chřipky H3N2 (1968) a ruské chřipky směs H3N2 + H1N1 (1977). Poslední typy viru cirkulují v populaci dodnes. Rezervoárem viru chřipky A jsou divoce žijící stěhovaví vodní ptáci, přirozenými hostiteli jsou člověk, prase, kůň, domácí ptáci, mořští savci. Viry chřipky se u savců množí v řasinkových buňkách výstelky dýchacích cest a šíří se kapénkovou infekcí. U ptáků se virus množí v buňkách střevní sliznice a šíří se trusem. Je poměrně odolný vůči zevním vlivům. Nejvíce nových onemocnění se objeví ve skupině školních dětí a mladých dospělých, nejvíce úmrtí ve skupině seniorů.

Onemocnění chřipkou bývá velmi často podceňováno a velmi často bývá zaměňováno s jinou respirační virózou. To vede k falešné představě o případné nespolehlivosti očkování. Pravá chřipka může způsobit primární chřipkový zánět průdušnice a plic. Poškození výstelky dýchacích orgánů umožňuje usídlení a rozvoj druhotné infekce. Ohroženi jsou zejména starší lidé, trpící chronickým onemocněním srdce, plic, ledvin, sníženou imunitou, cukrovkou apod. Onemocnění chřipkou může vést k vážnému zhoršení základního onemocnění a život ohrožujícím komplikacím. V dětské populaci jsou ohroženy děti se závažným základním onemocněním, alergici, děti se sníženou imunitou, děti s opakovanými respiračními infekty (komplikací bývají záněty středouší). Jediná účinná prevence těchto stavů je očkování. U nás se používají vakcíny štěpené nebo subjednotkové ( neobsahují celý virus, pouze jeho části důležité pro vyvolání protilátkové odpovědi). Současné očkovací látky obsahují antigeny 2 kmenů viru chřipky A (H1N1 a H3N2) a kmenu viru chřipky B. Způsob výroby vakcín zajišťuje vysokou imunogenicitu (tvorbu protilátek) spolu s nízkým výskytem nežádoucích reakcí. Celkové reakce se u zmíněných typů vakcín prakticky nevyskytují, z místních reakcí jde o přechodnou bolestivost v místě vpichu. Vakcína není v žádném případě schopna vyvolat onemocnění (jedná se o části mrtvého viru), ale před infekcí chřipkou spolehlivě chrání. Pro udržení dlouhodobé imunity je třeba očkování každoročně obnovovat