Prázdninové jízdy vlastně tuto lokální trať zachránily. Správa železniční dopravní cesty totiž tratě bez pravidelné osobní dopravy plánovala postupně přestat udržovat a zrušit.

Nyní je trať v provozuschopném stavu. Nejezdí po ní jen historické vlaky Klubu historie kolejové dopravy Herkules, ale i jiní dopravci. Vyjíždějí sem na výlet soukromé skupiny i filmaři, které tu neruší žádná pravidelná doprava.

Ke Kolešovce neodmyslitelně patří vojenská vlečka v Kněževsi, zvaná Benzinol. Ta byla právě opuštěna od roku 1996. V roce 2004 se nadšenci z Klubu historie kolejové dopravy (KHKD) domluvili se zastupiteli městyse Kněževes, kteří celý areál převzali, o využívání vlečky. Postup popsal Jaroslav Křenek, předseda KHKD a zároveň jeden ze zakládajících členů:
„Na drážním úřadu jsme získali licenci k provozování drážní dopravy a dráhy. Vlečku jsme zprovoznili a začali tu budovat malé železniční muzeum."

Klub tehdy nebyl žádným nováčkem, vznikl v roce 1981. Několikrát změnil své sídlo. Začínal ve Zloncích, přestěhoval se na vlečku Mořina a do Prahy – Bubny. Když skončily bubenské dílny, členové klubu hledali zázemí pro vagony. Jejich sbírka čítá téměř sto vozidel, z toho je jedenáct parních lokomotiv. Dále i motorové, osobní a nákladní vozy.

Zhruba dvacet vozidel stojí v Železničním muzeu v Lužné, a to provozuschopné i nepojízdné parní mašiny. Proto se členové klubu usídlili v Kněževsi, co nejblíže k Lužné. Kromě toho v Kněževsi nyní parkuje okolo padesáti vozidel.

„Když jsme na vlečku poprvé vstoupili, prostor byl celý zarostlý, v kolejišti rostly břízy. Takže jsme jako první káceli a sekali. Také jsme postupně stavěli. Třeba loni jsme vybudovali nové koleje, tím jsme získali další metry pro vozidla. Prostor se tak zvětšil i pro návštěvníky," řekl Jaroslav Křenek.

Malé muzeum skrývá zajímavé věci, které jinde ani nenajdete, například salonní vůz z roku 1917, tři nepojízdné parní lokomotivy, poštovní, osobní i nákladní vozy. Mezi nimi jsou i typy, které tu opravdu jezdily. Například Bejček 423. Jezdil tu od šedesátých let až do roku 1976. Dále červený Hurvínek, nebo vozy s otevřenými plošinami.

„Kus, co opravdu brázdil místní krajinou, je parní mašina 433.049 z roku 1948. Ta tady dosluhovala v sedmdesátých letech (1978). Jako neprovozní exponát ji můžete vidět v Lužné," vyjmenovával Jaroslav Křenek.

Lokomotivy v provozu se udržují pravidelnými technickými kontrolami každých šest měsíců. Vozy mají kontroly povinné za dva nebo tři roky.

Udržet stroje v dobrém stavu vyžaduje spousty hodin práce. Na vlečce proto bývá živo po celý rok i v týdnu. Většina členů klubu jsou nádražáci v různých profesích, takže tu pobývají během volna při turnusových službách.

K profesi se většinou dostali přes činnost v klubu v mládí. Vlaky se jim zalíbily tak, že se stali zaměstnanci dráhy. Mezi staré vlaky si pak chodí odpočinout.