„Pojďte dál,“ vítal příchozí sám vládce pekel Ohnivý Lucifer. Tenkrát byl v dobrém rozmaru a s úsměvem pouštěl malé i velké nahoru. „Račte vstoupit!“, otevřela dveře v prvním mezipatře stará čarodějnice s čertem. „Čerte, byli hodní? Dneska je ještě pustíme, ale přijdeš to zkontrolovat za měsíc o Mikuláše.“ V tu chvíli snad každý malý človíček zpytoval svědomí, ale nakonec přece jen vstoupil. Ti nebojácní dostali od kolegyň staré čarodějnice bonbon.
Ti, co sebrali odvahu, postoupili po letitých schodech výše. Dalo to ale hodně přemáhání. Z dalšího mezipatra se ozýval strašlivý jekot, kvílení a také údery sekerou. Ještě pár schodů. To, co se dělo o patro níž, je jen slabý odvar.
Ještě krok. Fuj! Na zemi ležela mrtvá nevěsta! Kolem létal její duch. Do toho všeho ječela a kvílela mladá upírka. Taky kat tu měl svoji práci. Hříšná ženština položila hlavu na špalek, kat se rozmáchl… Rychle odtud. Výše snad bude bezpečněji. Děti měly oči navrch hlavy. Ani docela odrostlým školákům nebylo dění kolem lhostejné.
O kousek výš se jen šermovali rytíři. Ale dostat se tam! U schodiště číhal strašlivý ženich od mrtvé nevěsty s kleštěmi v ruce. „Schovejte si všechny prsty, nebo vám je ucvakne! Nebyly by první, ani poslední.“
Povedlo se, už zbývají jen poslední schody nahoru na ochoz a krásný pohled na osvětlený Rakovník. Cesta zpět také nebyla jednoduchá. Úzké schody byly často doslova ucpány prchajícími návštěvníky. Strašidla byla neoblomná.
Ale nikdo z příchozích nakonec neměl tak hříšnou duši, protože strašidla nakonec všechny propustila.
