„Dávám tomu tak dvacet, pětadvacet minut,“ prohlásil hlavní pekař Jan Horský. Při tom odkryl velkou mísu s těstem a zkusil do něj udělat prstem důlek. Nebylo to ještě ono.

Stáčení

Ve správnou chvíli druhý pomocník David Bouda vysypal ošatky moukou a kmínem. Pekař mezi tím „stočil“ na vále v malé kuchyňce podlouhlé osmdesátidekové šišky a vložil je do ošatek. Musely mít správný tvar, jinak by se chléb roztrhal.

Těsto krásně vonělo a mladým pánům šla práce pěkně od ruky: jeden budoucí automechanik, druhý kuchař číšník. Teď zas honem s těstem do tepla. „Za deset minut budeme sázet,“ zazněl povel od pekaře. David vyhrnul z pece žhavé uhlíky, pak ji mokrým březovým koštětem vymetl. Teploměr ukázal sto šedesát stupňů, ještě zkouška rukou a šlo se na to.

PŘED 10 LETY: Masopust na Křivoklátsku poznamenala chřipka

Pomoučit sázecí lopatu, vyklopit na ni chleba z ošatky, propíchat vařečkou, aby ušel vzduch, potřít vodou a šup s ním do pece. Během chvilky tam bylo všech sedm bochníků a kastrolek s vodou kvůli správné vlhkosti.

Pět minut se nesmí otvírat, aby pěkně vyskočily a získaly tvar. Pak se musí během pečení několikrát „protočit“ (vyměnit místa), aby se stejnoměrně upekly.

Po tři čtvrtě hodiny šel chléb ven. Jan zkušeně poklepe na hnědavý bochník – zní dutě. „Už jsou pečený,“ rozhodl. Zlatavé bochníky vydýchávaly na vále ve světnici a krásně voněly. Chlapi byli zatím spokojeni. Ještě se uvidí, jaké budou uvnitř. Začalo druhé kolo. Josef Bouda roztopil pec. Přikládal stejně velké kousky tvrdého dřeva.

Jan a David zadělali další várku. Z tajné receptury jsme se dozvěděli, že do těsta patří tři kila žitné a pšeničné mouky, sůl, kmín, droždí, voda a chleba krájený na kostičky. To kvůli kvasinkám. Nejprve v míse kynul stranou kvásek. Pak už Jan rukou zadělal těsto. Točil ho pořád dokola, až se nelepilo na prsty ani na mísu. Opět mísa putovala ke kamnům. Pak byla chvilka času na poklábosení.

Celou proceduru chlapi zvládli čtyřikrát. Skončili v sobotu nad ránem. Výsledkem bylo dvacet osm bochníků voňavého chleba.

Poprvé

S nápadem upéct v peci senomatské roubenky chleba přišel starosta Tomáš Valer zhruba v roce 2008. Tehdy roubence chyběly okna. Otvory proto ucpávaly pověšené deky, aby tu těsto mělo alespoň trochu tepla. Chléb byl tehdy z kupované směsi.

PŘED 10 LETY: The Followers se rozloučili před plným sálem

Pak se dala dohromady pekařská parta: mistr pekař Jan Horský, který je profesí pekař, jeho syn Jan – pánové od těsta a od pece  Josef Bouda a jeho syn David.

Jak se dostal k pečení, vysvětlil budoucí číšník Jan Horský: „Otec mě naučil, jak zadělat těsto, jak stáčet chleba, abych ho mohl zastoupit, když je v práci. Receptura je naše rodinná po mé prababičce a opravdu ji nemohu prozradit. Baví mě to moc. Je to vždy takové malé překvapení, jak se chleba povede.“

Tentokrát se povedl. Kůrka byla křupavá, střídka měla krásné póry. Stačilo jen posolit a zakousnout se do voňavého zázraku.