Vzhledem k ročnímu období ho můžete nyní potkat s přáteli na kterémkoli místě v republice. A jak jinak než na historickém kole. Deník na sběratele narazil v jeho domovské obci, kde vystavoval historické exponáty velociped klubu v rámci oslav 700 let Kolešovic.

Kdo a kdy přišel na to, že se budete věnovat historii a bicyklům?
Původně se vším začala naše rodina Mrzenů v devadesátých letech. Máme rádi historii. Jezdilo nás proto nějakých zhruba šest lidí nejprve po hradech, věnovali jsme se hlavně lidovým řemeslům, jakými jsou výroba svíček, výroba papírů, což děláme dodnes, stejně jako medovinu. Spolupracovali jsme i se skupinou divadelního šermu Gladius. Později se přidala historická kola.

A kdy?
Protože jsme už poněkud starší a už nás bolí kosti, začali jsme v roce 2007 spolupracovat s Kolešovkou, což je jízda historickým parním vlakem z Lužné do Kolešovic.  Tam už od jejího vzniku někteří nadšenci jízdu historického vlaku doprovázeli v dobových kostýmech. Dále jsme předváděli něco z historických řemesel. K době páry se to ale moc nehodilo, tak jsme přemýšleli, jak jinak jízdu párovkou oživit a vymysleli jízdu na historických kolech.

Kolik má Velociped bicykl klub Kolešovice – Doba minulá nyní členů?
V současné době je nás přes dvacet. Členy jsou chlapi, ženy i děti. Máme historická kola a snažíme se být přesní i v dobovém oblečení. Na setkání a závody historických kol jezdíme, dle možností, po celé republice.

Jak často se sejdete a kam vyrážíte na výlety?
Kdo jak může. Výlety jsou de facto každý víkend. Zkrátka, podle možností. Nejvíce se nás sejde při Kolešovickém rejdování, které se koná druhou sobotu v říjnu. S klubem jsme byli například i ve Františkových Lázních a na dalších místech. Vloni jsme se nemohli zúčastnit prvního ročníku závodu retro kol, které je součástí Rakovnického cyklování, takže to letos v červenci napravíme. Druhý červnový víkend jsme měli být na akci v Brně, ale syn onemocněl, tak se rovněž nezadařilo. Ale díky tomu, že jsem zůstal v Kolešovicích, mohl jsem odprezentovat náš klub na výstavě uspořádané k oslavám 700 let první zmínky o obci.

Kolik je nejstaršímu a nejmladšímu členovi vašeho klubu?
Nejstarší člen klubu jsem asi já. Vlastně ne, je to moje manželka Marcela, která je o dva měsíce starší. Stejně jako máme i předškoláky.

Kolik vy osobně vlastníte historických kol? Jedno, dvě?
Kdepak. Už jich mám kolem osmdesáti. Čtyřicet jich je ve stavu pojízdném a další polovina čeká ve stodole na renovaci. Kdy se na všechny dostane, to nevím. Musím postupně.

To už je pořádná sbírka, která jistě spolyká hodně času i peněz. Je to i vaše zaměstnání?
Mám docela jiné zaměstnání. Pracuji jako inspektor kvality ve firmě na výrobu kovových bubnů a cívek. Historie a bicykly jsou opravdu jenom koníčkem.

Jaká je vaše největší sběratelská chlouba?
Před pár týdny jsme získali do sbírky historické kolo z roku 1912. Je to bicykl značky Herbich z Teplic. Jeho majitel, kterému je devadesát let, nás viděl na Kolešovce, tak věděl, že se této zálibě věnujeme. Předal nám proto kolo i s krabicí náhradních dílů. Je tam pečlivě zapsáno, kdy a co vyměnil. Je to zkrátka velká paráda. Kromě tohoto historického kola vlastníme drezínu, která ale smí jezdit pouze na Kolešovce v areálu vlečky. Nemůže do běžného provozu na trať.

Jaké je vaše nejstarší kolo?
To je právě ten výše zmíněný ročník 1912, mám ale i šestnáctky a dvaadvacítky.

A co vám ještě ve sbírce chybí?
Rád bych se specializoval na rakovnická kola, abych zůstal věrný regionu, takže mě zajímá například značka Stadion. Bicyklem Stadion černé barvy z roku 1940 to vlastně tehdy všechno začalo. Členové spolku ho získali a bylo tehdy přestříkané bílou barvou na radiátory.

Renomované značky a tolik kousků ve sbírce, to už by si zasloužilo vlastní expozici. Neuvažujete o vybudování muzea?
Rádi bychom muzeum vybudovali, protože kola neustálým transportováním po výstavách trpí. Ale přece jen si budeme muset ještě chvíli na vlastní muzeum počkat.

Může vás v tom veřejnost nějak podpořit?
Určitě, aby bylo co vystavovat, je důležité, aby lidé nevyhazovali staré věci, které najdou při stěhování nebo na půdě. Co je pro někoho nepotřebné harampádí, může mít pro sběratele velkou cenu.