Některé děti mohou neúspěch špatně nést…
Ano, stát se to může. Obzvlášť, když se dítě upne na jednu školu či obor a nepodá si více přihlášek. Pak se žák může obrátit na výchovného poradce ve své škole a poradit se, co dál. Může vyhledat nějakého poradenského psychologa, kouče zabývající se osobním rozvojem, nebo poradnu zabývající se osobním poradenstvím.

Ale při přijetí na střední školu je situace jiná…
Tady je to trochu komplikované, protože dítě v patnácti většinou ještě neví, co chce dělat. Na druhou stranu nemusí pak být pro žáka zpráva o nepřijetí tak frustrující, protože v tuhle chvíli to pro něj není překážka k vysněnému povolání. Může to pro něj znamenat větší rozhled, protože si podává více přihlášek na střední školy.

Využívají žáci základních škol kariérové poradenství?
Ano, děje se tak standardním způsobem. Zákonný zástupce žáka si podá žádost o jeho vyšetření v naší poradně. To se pak uskuteční na základě testu. Žák přijde na dopoledne k nám do poradny a stráví čas s psychologem. Závěrem je doporučení vhodné školy a vyloučení té méně vhodné.

Nepotřebovali by takové vyšetření někdy spíše rodiče, které tlačí své dítě, kam nechce?
Pokoušíme se v rámci běžných vyšetření příliš ambiciózní rodiče, kteří neberou v potaz zájmy dítěte nebo jeho aktuální rozumové schopnosti, usměrnit a vysvětlit jim, co by se stalo, kdyby se dítě za každou cenu dostalo na školu, na kterou nemá.

Pomůže taková konzultace?
Většinou ano, ale stává se, že rodiče prosadí svoji vůli. Dají dítě na školu, která ho nezajímá, nebo je pro něj příliš těžká. Pak se řeší, jak naložit s neúspěchem ve škole. Jak zajistit, aby dítě školu vůbec dokončilo. Může se stát, že dítě horko těžko vystuduje tři čtyři roky na dané škole a pak teprve si rodiče uvědomí, že dítě nemá dostatečný potenciál, aby školu dokončilo. Bohužel, takový případ jsme měli. Je to velká škoda, dítě ztratí roky. Situace může narušit i vztahy v rodině. Dotýká se sebevědomí dítěte. Když rodiče mají velké nároky na dítě, snažíme se jim ukázat rozumnou, pro všechny vyhovující cestu, aby dítěti neublížili.

První pomoc se většinou hledá v rodině. Jak může dítěti v případě neúspěchu pomoci rodič, než se obrátí na odborníka?
Stejnou pomoc, jako odborníci, může dítěti poskytnout i rodina. Záleží na srovnání priorit. Pokud dítě opravdu na školu chtělo a mělo ji jako jediný svůj cíl, je důležité, aby mu rodina poskytla emociální podporu na prvotní vyrovnání s neúspěchem. Může to být i formou útěchy, samozřejmě rozumě v mezích možností. Je dobré s dítětem o všem pohovořit, rozebrat neúspěch. Pak, když se s tím smíří, nabídnout mu jiný cíl, možnosti, jak pokračovat dál. Ano, stalo se to. Svět se nezbořil. Může se to stát i víckrát, pojďme pokračovat dál…