Odpovědi na tyto otázky objasnili herci divadla Koňmo z Vícemilu u Červené Lhoty v pohádce Vyprávění starého vlka. Představení pro děti i jejich rodiče připravila v Brance Městská knihovna v Rakovníku v rámci Léta s knihovnou. Příběh začali vyprávět dva herci, Pavel Šmíd a Vít Schuster, coby starý vlk a myslivec.

Starý vlk chtěl děti svým trpělivým vyprávěním přesvědčit, jak to s tou Karkulkou vlastně bylo, když se senzační zprávu dozvěděl v místním plátku. Do toho mu pokaždé vstoupil myslivec a mocné médium, televize. Na scéně se objevila Karkulka. Jako loutka se potkala v lese s loutkovým vlkem. Nechyběla ani maminka. Její slova zněla přesvědčivě, i když zněla vlastně z obrazu. Přesto mělo vyprávění pěkný spád. Dobře se bavili děti i dospělí, kteří si do Branky našli ve vedru cestu. Právě dospělé diváky vítají Pavel Šmíd a Vít Schuster velmi rádi. Jejich představení proto obsahují i vtipy pro dospělé. Každý si něco najde. Dospělí reagují na jiné vtipy. „Samotné děti bez rodičů se někdy špatně krotí," přiznávají herci.

Divadlo Koňmo má nyní ve svém repertoáru tři pohádky: Jak šlo vejce na vandr, Vodnická pohádka a Vyprávění starého vlka. „Napadlo nás pohádku ztvárnit z pohledu vlka, který je označován jako krvežíznivec. Vlk je vlastně starý dobrák. Potkal Karkulku v lese. Aportoval její čepičku karkulku a při tom ji spolkl. Tak to celé vzniklo a myslivec ze sebe udělal mediální hvězdu," popisoval Pavel Šmíd.
Děti příběh velmi dobře přijímají. Znají postavy a jen se dobře baví, že je vše jinak.
„Pohádku jsme volili z hlediska obživy, možného hraní v zahraničí. Nejprve jsem s Červenou Karkulkou nesouhlasil. Pak jsem si uvědomil, že je vlastně velmi vhodná," popisoval Vít Schuster.

Do Rakovníka přijeli s pohádkou jen dva herci. Celý soubor má v průměru herců pět. Ti se různě střídají a alternují. Putuje po vlastech českých a s Červenou Karkulkou zamířili i do Španělska. Další dvě pohádky nejsou na klasické téma. Pohádku O Červené Karkulce znají děti po celé Evropě. Problém je jen s překladem, protože je v ní hodně textu. Zatím ji herci hrají tedy ve španělštině.

K hraní tedy patří i cestování. Když člověka divadlo baví, dá se to zvládnout, i když s přibývajícím věkem je to složitější. Uživit se není také jednoduché.

Pokud se chce někdo takovým divadlem uživit v Čechách, musí mít jméno, nebo jezdit jako o život. To znamená i dvacet představení měsíčně. K tomu je ještě tvorba a údržba kostýmů, kulis. V Rakovníku divadlo Koňmo nehrálo poprvé. Zavítalo sem už s kolegy při společném programu Komedianti. Vidět jste je mohli také tento týden v Rousínově na akci Rous 2015.

Letos divadlo slaví dvacet let. Má v průměru pět herců, kteří se různě střídají a alternují. Vzniklo jako kočovné. Zkraje herci vybírali jen do klobouku. Původní nápad byl jezdit opravdu s koňmi. Jenže herci zjistili, že by stačili s představením objet jen malý prostor, tak jezdí autem. Název a charakter divadla ale zůstal.