Kde můžeme drobné památky nejvíce potkat?
V okolí našich vesnic a měst se dodnes nachází celá řada drobných sakrálních památek – křížků, Božích muk, výklenkových kapliček i soch. Mnohé z nich jsou ve velmi špatném stavu, povalené, některé i rozbité. Řada z nich nenávratně zmizela a zbyly po nich jen místní názvy. V minulosti sloužily nejen jako předměty náboženské víry, ale i jako důležité orientační body jak v krajině, tak při označování lokalit v katastrech jednotlivých obcí.
Co máme udělat, pokud se rozhodneme takovou stavbu zachránit?
Při jejich záchraně je nutné dodržet určitá pravidla, aby dobře míněný skutek nezpůsobil více škody, než užitku. Nejdříve musíme zjistit, zda se nejedná o evidovanou nemovitou kulturní památku. Stačí se obrátit na pracovníky MěÚ Rakovník, oddělení památkové péče (tel. 313 259 207), kteří ochotně zodpoví tuto otázku. Pokud jde o evidovanou kulturní památku, pak patří výhradně do rukou restaurátora. V tomto případě je nutné obrátit se na vlastníka památky či na příslušný obecní úřad.
Jak se dostane památka do seznamu?
Naprostá většina drobných sakrálních staveb není zapsána v Ústředním seznamu kulturních památek ČR. Zápis provádí Ministerstvo kultury ČR ve správním řízení. Účastníkem řízení je vlastník objektu. Svá vyjádření poskytuje Národní památkový ústav, příslušné pracoviště orgánu státní památkové péče – na okrese Rakovník je to MěÚ Rakovník – odbor školství, památkové péče, kultury, tělovýchovy a cestovního ruchu a krajský úřad. Návrh na zapsání objektu za kulturní památku může podat kterýkoliv občan přímo Ministerstvu kultury ČR, odboru památkové péče.
Pokud stavba není kulturní památkou, pak ji může opravit i jiná osoba než restaurátor?
Ano, ale musím varovat před amatérskými zásahy bez znalosti materiálů a pracovních postupů. Ještě než se pustíte do opravy, je nutné zjistit vlastníka objektu i pozemku a získat jeho souhlas s opravou. U náboženských objektů se stačí obrátit s dotazem na příslušnou farnost. Jinak se oprava může zvrtnout v nepříjemnosti, a to by byla škoda. Opět ochotně poradí pracovníci oddělení památkové péče MěÚ Rakovník.
Jaký je další postup?
Při opravě je dobré držet se několika zásad. Objekt by měl zůstat stát na původním místě. Může být totiž i geodetickým bodem a může být zanesen v mapách katastru nemovitostí. Většina křížků nemá řádné základy. Aby je na okrajích polí nenarušila blízká hluboká orba, je vhodné zbudovat základ do hloubky minimálně osmdesát centimetrů. O kopání základů musí vědět archeolog, proto se obraťte na Muzeum TGM v Rakovníku.
Bývá zvykem u kapliček vysázet nějakou zeleň…
Velkou chybou je výsadba stromů těsně u opravené stavby. Větve vzrostlých dřevin ve větru tlučou do památky a kořeny ji zespodu nadzvedávají. Proto je nutné sázet dřeviny tak daleko, aby větve ani kořeny nemohly ani za 100 let škodit.
Závisí další postup opravy například na druhu kamene?
Prvky ze žuly a podobných tvrdých kamenů lze sesadit a spojit jemnou vápenocementovou maltou s množstvím cementu do 5%.
Pokud jsou jednotlivé kamenné prvky rozlámané, pak doporučujeme přizvat zkušeného kameníka. Pozor ale na pískovec. Ten naopak do styku s cementem nesmí přijít vůbec, byl by to začátek rychlého konce pro kámen. Tady je jako pojivo možné užít jemnou vápennou maltu. Totéž platí při kotvení litinových křížků do kamene.
V poslední době se objevila snaha uvést kamenné prvky do podoby „jako nové". Dociluje se toho nátěrem povrchu…
Před tímto postupem památkáři varují. Objekt se sice zdá být jako nový, ale ani nový takto nikdy nevypadal. Výsledkem je cosi, co připomíná umělou divadelní kulisu. Většina těchto drobných objektů stojí v polích či při silnicích a dostávají po desetiletí zásahy nejen mechanické, ale i chemické, umělými hnojivy a solí ze silnic. Pokud se povrch kamene uzavře nátěrem, uzavřou se do něho i všechny cizorodé látky a mohou klidně a nerušeně škodit. Výsledkem je vždy degradace – zničení kamene.
Kámen má tedy svůj život?
Ač se to nezdá, tak ano. Dýchá, přijímá vlhkost, vypařuje ji a pokud zamezíme přístupu vzduchu či přirozenému koloběhu vody, začne kámen strádat a nakonec se poruší jeho struktura a dojde k jeho nevratnému poničení. Otevřený povrch kamene umožní postupné vyloučení solí a kámen si do jisté míry pomůže sám. Pokud je kámen zvětralý a drobné ozdoby se uvolňují, případně se jeho povrch odlučuje v šupinkách nebo jako jemný písek – to vše u pískovce a opuky, pak je nutný odborný zásah restaurátora. Ten dokáže kámen zpevnit i do hloubky a zachovat jej v celistvé podobě. Napustit povrch kamene jakoukoliv běžně dostupnou chemií či dokonce přetřít cementovým mlékem, i to se již stalo, znamená pro kámen poslední ránu. Nedoporučuje se ani rada od prodavačů v obchodech se stavební chemií. Lze jen těžko předpokládat, že budou mít znalosti v tak specifickém oboru, jako je restaurování kamene a soch.
A co kovové prvky, těm lze také pomoci?
Kovové a litinové prvky lze opatrně očistit a natřít. Doporučuje se opatrné otryskání, pak zinkování a nátěr. Nejvhodnější jsou matné grafitové nátěry šedé, případně černé barvy. Vysoce lesklý nátěr se v minulosti na těchto předmětech neužíval a tak vždy působí cize a nepatřičně. Při natírání je třeba chránit kámen před potřísněním. Barvu z pískovce již nelze odstranit. Ani z ostatních druhů kamene to není jednoduché a většinou v drobných pórech a trhlinkách barva ulpí na dlouhá desetiletí. Ředidla mohou na přírodním kameni zanechat trvalé škody.
Je možné kovové prvky pozlatit?
Zlatit kovové prvky by měl odborník, aby se docílila dlouhá trvanlivost. Nejkvalitnější, ovšem i nejdražší, je zlacení plátkovým zlatem.
Postup při opravě se zdá být složitý. Některé nadšence by mohl odradit…
Laická oprava historického artefaktu může napáchat víc škody než užitku. Doporučujeme ptát se jak památkářů, tak kameníků i restaurátorů. V naprosté většině se jedná o lidi pro památky zapálené, ochotné poradit. A pokud snad padnete na neochotného morouse, tak to zkuste znovu jinde, nenechte se odradit. Ty malé skvosty v naší krajině za to přeci stojí!
