Patří k nim  Soňa Sušická z Nového Strašecí, která  propadla kouzlu paličkování.

Jak dlouho se už paličkování věnujete?
Zhruba deset let. Vždy se mi líbilo, a tak jsem se začala pídit po tom, kde bych se to mohla naučit.

A vyšlo to…
Na úplném začátku byl tehdy čtrnáctidenní kurz, který jsem absolvovala tady v Novém Strašecí. Ale to byly opravdu jen základy. Pak jsem se ale dozvěděla, že se v Domě dětí a mládeže v Rakovníku scházejí ženy, které pod vedením Blanky Holopírkové paličkují. A tam několik roků dojíždím. Říkáme tomu „babinec".

Co si lze všechno upaličkovat?
S touto rukodělnou technikou lze upaličkovat  samozřejmě krajky. Pak také například prostírky, obrázky, prostorové krajky, náramky, brože, náhrdelníky, náušnice lemy k ubrusům a kapesníčkům, vánoční a velikonoční ozdoby, které jsem dnes na jarmark přivezla. Také originální přání, záložky do knihy, ozdoby do vlasů nebo třeba i klobouk.

Když se řekne paličkování, co si mám pod tímto pojmem představit? Jak tahle křehká krása vlastně vzniká?
Zjednodušeně řečeno je to způsob spojování většího počtu nití vzájemným překřížením a stáčením. Musím říci, že mě to moc baví.
 

Co všechno k tomu potřebujete?
Příze je navinuta na paličky různých tvarů a velikostí, jednotlivé nitě jsou zachyceny špendlíky zapíchnutými v polštáři  zvaném herdule. Na něm je upevněn  podvinek. To je papír s nákresem předlohy, podle které se zhotovuje vazba krajky. Pracovní pomůckou jsou nám háčky různých jemností, kterými se házejí nitě při paličkování. Herduli jsem si vyrobila sama.  Je to látkový vak hodně vycpaný pilinami.

Kde sháníte materiál nutný  k paličkování?
Materiál není složité sehnat. Jezdíme na výstavy, kde potřebné věci prodávají,  a něco se dá sehnat i v běžných obchodech.

Na co jste nejvíce pyšná?
Nejvíce na již zmiňovaný klobouk a pak také na velikonoční vajíčka, která  jsem dnes také přinesla a která se mi, myslím, také docela povedla.