Obec Mšec bývala od roku 1848 sídlem patrimoniálních úřadů, avšak nové okresní úřady se aktivitou Nového Strašecí dostaly právě sem a městečko Mšec zůstalo v tu dobu jen sídlem ředitelství knížecího panství Schwarzenbergů, kteří zde byli až do roku 1923. Když v roce 1935 Ferdinand Velc napsal o Mšeci historickou knížku, nazýval obec ještě Mšec–Kornhaus. Kdy Mšec vznikla, nevíme, ale poprvé je lokalita zmíněna v letech 1316–1318 ve spojení vladyky Dchoře a jeho dcery Zdeňky. Později držel Mšec Albrecht z Kolovrat, který za své zásluhy ve službách královských byl odměněn tak, že se jeho potomci stali vlivným rodem v zemi české.

A tím jsme se dostali k možnosti vysvětlit název Mšec–Kornhaus. Koncem roku 1354 se vracel Karel IV. z korunovace v Římě a přenocoval v Pise. Zde proti němu vypukla vzpoura, zahájená zapálením domu, ve kterém císař přenocoval. Probuzená císařova skupina se kvapně vydala na druhý břech řeky Arna, kde tábořila císařova družina.

Na mostě se strhnul urputný boj. O vítězství rozhodl trubač Albrecht z Kolovrat, který stálým vytrubováním na roh přivolal českou posilu z druhého břehu řeky. Za záchranu císařova života byl Albrecht jmenován maršálkem císařovny Anny Svídnické. Když ve Mšeci zemřel vladyka Dcheř bez potomků, dostal nový maršálek navíc mšecké panství s právem vystavět si hrad. Hrad byl nazván latinsky Corneus. V češtině to znamená „roháč“ (míněno roháč – trubač na roh). Lid cizí slovo přizpůsobil a vyslovoval Kornouz. Albrecht se potom psal Kolovrat na Kornouzu.

Za Jiřího z Poděbrad se Kolovratové králi zprvu vzpírají, pak ale jsou jeho horlivými přívrženci. Zejména můžeme jmenovat Jana Žehrovského z Kolovrat (1450–78), který se uvádí r. 1465 jako člen poselstva českého krále, vedeného Lvem z Rožmitálu a Blatné (poselstvo usilující o světový mír). Jan Žehrovský je tu uváděn jako „statečný, vynikající obr. Sílu svou ukázal zejména v Bruselu (v lednu 1466), kde přemohl šermíře v zemích Burgundských, když ukázal způsob české kolby. Proti panu Lvu prudce koně pustil, ale ač dřevce zlámal, přece z koně nespadl. Proslavil se tak, že cizinci říkali, že není obyčejný člověk, ale potomek gigantů pravěkých“. Pochován je v Kolíně n.L. a jeho dcera Jana z Kolovrat byla ženou Jana Roháče z Dubé a na Sioně, popraveného za císaře Zikmunda.

Později rod Albrechta z Kolovrat přechází na větev bezdružickou, pak panství kupuje r. 1567 Bedřich Míčan z Klinštejna, dále Matyáš Štampach ze Štampachu, který mšecké panství velice zvelebil. Po bitvě na Bílé Hoře jim byl majetek zabaven a získávají jej Lobkovicové, dále Fürstenberkové, jejichž dcera Eleonora, hraběnka z Hohenosu, majetek prodala roku 1662 hraběti Janu Adolfovi ze Schwarzenberga. A ti mšecké panství drželi až do roku 1923.
Od roku 1548 má městečko vlastní znak a zachovalé rychtářské právo. Katastr obce je bohatý na rybníky. Z toho rybník Červený se rozkládá na 20 ha, výše na potoce Kačáku je rybník Pilský, Mlýnský a Punčocha o velikosti 7, 9 a 15 ha.

Zvláštností Mšece jsou kaštanové sady, které zabírají 30 hektarů. Odtud se sklizené kaštany dříve posílaly na zámek Hluboká u Českých Budějovic ke krmení vysoké zvěře.

Prvenství má Mšec i v tom, že Schwarzenbergova rodina zde roku 1811 založila i „knížecí špitál“ pro 4 osoby (2 muži, 2 ženy) z nižšího služebnictva, kteří se stali během služby neschopní. Měli oblek z bílého sukna s modrým límcem. Jejich povinností bylo denně chodit do kostela.

Autor: František Krejčí