To jsou děti, které ho ještě nemají plnohodnotně vyvinutý, a senioři, kteří už ho naopak postrádají. Lidé, kteří mají nedostatečný termoregulační systém, nemají velkou potřebu pít a ani v takto teplých dnech nepociťují horko. Proto jim hrozí přehřátí, dehydratace organismu, následný kolaps a ztráta vědomí.

Úpal nebo úžeh?
Teplé počasí a sluneční záření může způsobit zdravotní potíže i zdravým lidem. Horka ohrožují i ty, kteří mají oslabený imunitní systém po prodělané chřipce, viróze či střevních potížích. Úpal může vzniknout při pobytu v teplých, dusných a nevětraných místnostech, MHD atd.

Příznaky úpalu (přehřátí organismu) je bolest hlavy, zvracení, zmatenost, svalové křeče, periodické dýchání, ztráta vědomí a v nejhorším případě i šokový stav. První pomoc i terapie musí být zahájena ihned. Spočívá v ochlazování a monitorování tělesné teploty a vitálních funkcí.

K úžehu dochází po dlouhodobém pobytu na přímém slunci v případě, že slunce svítilo na hlavu a šíji. K příznakům patří malátnost, porucha koncentrace, bolest hlavy, závrať, nevolnost, zvracení, vysoká teplota a ztuhnutí šíje. Důležité je odvést člověka do stínu, dát mu napít vody, položit mu studený obklad na hlavu, nechat ho ležet a zvednout mu dolní končetiny.

Jak se chovat v teplých dnech
Prevence je jednoduchá, stačí dostatečně pít. Dospělý člověk by měl v takto teplých dnech vypít 2,5 – 3 litry tekutin denně.

Lidé, kteří vědí, že mají v těchto dnech zdravotní problémy, by se měli vyvarovat fyzické námahy, příliš nevycházet ven nebo se alespoň držet ve stínu, nepobývat dlouho na přímém slunci, dostatečně pít a vyvarovat se alkoholu. Alkohol stejně jako káva dehydratuje. Lékaři doporučují pít hlavně vodu a minerálky.

Lékaři doporučují kromě dostatečného příjmu tekutin nosit i pokrývku hlavy. Tak se vyvarujete úžehu. Důležité je, zejména pro kardiaky, vyvarovat se rychlým přechodům z horka do zimy a ze zimy do tepla – např. z klimatizovaných místností ven na ulici. Rozdíl mezi klimatizovaným prostorem a venkovní teplotou by neměl přesáhnout deset stupňů Celsia.

Záchranná služba se při svých výjezdech snaží postižené zchladit, zvednou mu dolní končetiny a snaží se postiženého dostatečně zavodnit infuzní terapií, aby se zmírnila dehydratace organismu. Pacienti jsou odváženi do nemocnice na vyšetření, aby se našla přesná příčina jejich kolapsu a vyloučila závažnější příčina daná dosud neurčeným onemocněním.

První pomoc při kolapsu
Pokud někdo zkolabuje, vždy musíte nejprve zjistit, zda je při vědomí a jestli dýchá. Pokud člověk dýchá, ale je stále v bezvědomí, zkuste mu v poloze na zádech zvednout dolní končetiny, tím se mu nahrne krev zpět do mozku. Pokud se pacient probere, jedná se pravděpodobně o méně závažný kolapsový stav, který vzniká při poklesu tlaku z horka nebo vyčerpání. Doporučuje se však vyšetření zdravotníkem, který by vyloučil závažnější příčinu kolapsu.

Pokud bezvědomí trvá, je třeba neprodleně kontaktovat zdravotnickou záchrannou službu na lince 155.
Důležité je hlídat, zda pacient dýchá. Postupujte podle rad operátorů na telefonu. Pokud pacient přestane dýchat, zakloňte mu vleže na zádech hlavu a pokud se ani poté nerozdýchá, zahajte srdeční masáž, kterou je třeba provádět až do příjezdu záchranné služby.

Při hyperventilaci není třeba výjezdu záchranné služby. Příznaky hyperventilace jsou zrychlené, překotné dýchání, ke kterému vede subjektivní pocit nedostatku vzduchu, zvýšená dechová frekvence, brnění rukou a obličeje, nebo až křeče v rukou a jen ojediněle v nohou.

Tento stav může být důsledkem stresu či vyčerpání, ale i prekolapsového stavu. Může se to přihodit například v přeplněném přehřátém dopravním prostředku. Kvůli rychlému dýchání tělo přichází o oxid uhličitý, který je podstatný pro udržení rovnováhy vnitřního prostředí. Brnění končetin a obličeje je pak důsledkem aktuálního (a samozřejmě jen přechodného) nedostatku iontů vápníku.

První pomoc je však velmi snadná a účinná: stačí se uklidnit, začít vědomě kontrolovat rychlost svého dechu, odejít do chladnějšího prostředí, lehnout si a zvednout nohy nahoru.

Kdyby i přes tato opatření stav neodezněl, doporučuje se začít s dýcháním do obyčejného mikrotenového sáčku – říká se tomu zpětné vdechování.

Tím, že ze sáčku budeme vdechovat již vydechnutý vzduch, doplníme si tak hladinu oxidu uhličitého, jehož nedostatek nám způsobil nepříjemné pocity, které však nejsou nijak závažné.

Tereza Janečková
Středočeská záchranná služba