Členka klubu Magdaléna Elznicová Mikesková doplnila: „Jsme klubem sdružujícím zájemce o historii Červeného kříže a ošetřovatelství v době válečných konfliktů. Naším cílem je pokusit se na základě bádání a studia přiblížit tuto neznámou a nezaslouženě opomíjenou součást naší historie." Klub prosazuje humanitní myšlenky Červeného kříže a spolupracuje s ostatními skupinami Červeného kříže včetně zahraničních.

Počátky Klubu historie Červeného kříže spadají již do roku 2006. Od roku 2009 byl klub zaregistrován jako občanské sdružení na Ministerstvu vnitra. Od roku 2013 se Klub historie Červeného kříže stal Místní skupinou Českého červeného kříže Lány.

Cenný objev: první žena, chirurg
„Všichni by jen válčili, ale nikdo neupozorňuje na mnohem výraznější a horší stránku válek, a to že daní válek bylo vždy mnoho raněných," zdůraznila Elznicová Mikesková s tím, že se jim dokonce podařilo zrekonstruovat díky pomoci mnoha kolegů (vedoucí knihovny Vojenského historického ústavu) na základě zahraničních publikací vzhled oděvu armádní sestry Červeného kříže. „Nyní si ji necháme šít a od nás to opisují Maďaři a Poláci, neboť k tomu existuje strašlivě málo badatelského materiálu. Nedávno nás nadchlo zjištění, že za Rakouska – Uherska působila přímo na frontě první žena chirurg. To totiž nebylo tehdy až tak běžné. Třeba v Británii za první světové války ano, ale na našem území to je unikum. Zjistili jsme, že pocházela z Čech z Podštátu a jmenovala Maria Desfours-Walderode." Výborný chirurg Maria byla urozeného původu a poté, co válka skončila, působila v Podštátě jako lékařka. Zemřela v roce 1963.

„Zajímáme se místa, kde působila Rakouská společnost Českého červeného kříže, a to je východní fronta a fronta v Itálii. Ovšem přímo na frontách se sestry nepohybovaly. Byly v zázemí. Zraněné k nim dopravovali nosiči," upozornila Elznicová Mikesková.

Přímo z Rakovníka jsou v klubu jen ona a Lucie Krobová. Další členové jsou z Lán, Litoměřic, z okolí Prahy a Mělníka. „Zatím se nám nepodařilo vypátrat žádný deník české sestry, která by působila v armádě za první světové války. Existují jen zahraniční deníky. Tak víme, že se sestry formovaly jak z vyšší společnosti, tak to naopak byla šance pro ženy z nižších vrstev, jak se finančně osamostatnit a zároveň pomáhat druhým," vysvětlila Magdaléna Elznicová Mikesková.

Nejbližší akcí, kde armádní sestry můžete vidět, je poutavá výstava s rekonstrukcí prvoválečného lazaretu a přednáškami 3. října v Terezíně.
„Využíváme pravidelně prostory kamarádů Klub vojenské historie Ravelin 19 v Terezíně, kteří spravují tamní historický barokní objekt," konkretizovala Elznicová Mikesková s tím, že je třeba si také připomenout fakt, že letos slavíme 150 let od podepsání první Ženevské úmluvy (protokoly, které upravují podmínky a pravidla na ochranu obětí války během ozbrojených konfliktů podle mezinárodního práva). „Válka byla a je hlavně o zranění, umírání. Není to romantická záležitost," zdůraznila Elznicová Mikesková

Ve skupině mají také lékařku – chirurga Ivanu Patrákovou a díky ní se podařilo zrekonstruovat také několik nástrojů, které byly používány k ošetření zraněných během prvoválečných konfliktů.

Nástroj, který odehnal smrt
„Například speciální dlahu na zlomeninu stehenní kosti. Do období první světové války více jak 80 procent lidí zemřelo právě na tuto zlomeninu.
Tím, že se ale objevila právě tato dlaha, která natahovala svaly, jež smršťovaly kost, tak se úmrtnost snížila na deset procent!" upozornila Magdaléna Elznicová Mikesková. A za první světové války také vzniká nový obor: plastická chirurgie. Důvodem byl velký počet zranění především obličeje a horních částí těla.