VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Ptáme se: Jak se dnes žije na malé vesnici?

Nezabudice -Nelehký je v dnešní složité době život na venkově, tím spíše v tak malé vesničce, jakou jsou Nezabudice na Křivoklátsku.

12.3.2011
SDÍLEJ:

František Bureš vzpomínáFoto: Jana Elznicová

Přesto jsou lidé, díky kterým tato víska, usazená v půvabné krajině nad proudem řeky Berounky, stále ještě bojuje o své místo na slunci. A daří se.

Roman Makarius

Nepřehlédnutelnou a skvostnou dominantou obce je kostel sv. Vavřince. Obrovskou zásluhu na tom, že neskončil zapomenut a v ruinách jako mnohé jiné kostely na Rakovnicku, má bezesporu Roman Makarius. Do Nezabudic jezdí na víkendové pobyty už pětatřicet let.

„V roce 1977 jsem od pražského arcibiskupství koupil dvacet let neobsazenou faru. I přes četné spory s místním Jednotným zemědělským družstvem jsme se zde po dvou letech mohli s manželkou etablovat a celou faru opravit. Vrátit jí její historický vzhled. Pustili jsme se také do renovace kostela a za pomoci přátel jej opravili. Myslím, že v dnešní době patří k nejudržovanějším, nejkrásnějším – a co nejdůležitější – živoucím kostelům na Rakovnicku. Doufám, že budu mít s manželkou a celou rodinou možnost přijíždět do Nezabudic ještě dalších pár let.“

Hasiči

Hybným motorem každé vesnice bývají mimo jiné především hasiči. Na to, jak se daří v Nezabudicích hasičům, se ptáme Aleše Lavičky a Jaroslava Šnobla: „V současné době se i u nezabudických hasičů, tak jako všude, musí šetřit. Přesto se naše členská základna rozrůstá o nové členy, což svědčí o stálé popularitě SDH. Činnosti v hasičském sboru se věnujeme ve svém volném čase. Snažíme se spolupracovat s Hasičským záchranným sborem Rakovník, který pořádá vzdělávání velitelů a strojníků, kteří se pak snaží získané zkušenosti předat ostatním členům. Do budoucna bychom ve spolupráci s obecním úřadem rádi opravili požární zbrojnici.“

Práce v zemědělství

Nedobře se ale daří, a to nejen v Nezabudicích, lidem pracujícím v zemědělství. To potvrzují Jitka Vydrová a Luděk Polcar. Jitka Vydrová konkretizovala: „Zemědělská výroba se téměř nevyplácí. Zaráží mě, kolik svojí výměrou tento kraj dříve uživil v lesnictví a zemědělství lidí! Dnes je to jen zlomeček. Stát dnes místo toho, aby dbal na to, aby se využily prostředky z krajiny a vyrobilo se z nich něco, vynakládá vlastní finanční prostředky na to, aby se ta krajina vůbec udržovala. Což je začarovaný kruh. My provozujeme živočišnou výrobu, což je nejnáročnější odvětví jak po finanční, tak i časové stránce. Proto se dnes většina kolegů v oboru snaží přejít raději na rostlinnou výrobu. Prostě zasít a sklidit. Živočišné výrobě jsem se věnovala už před rokem 1989, a tak mohu srovnávat. Před revolucí stálo v obchodě sáčkové mléko dvě koruny a od mlékárny jsme tenkrát dostávali zhruba čtyři koruny padesát haléřů. Dnes mléko stojí v obchodě kolem dvaceti korun a my z mlékárny dostáváme sedm korun padesát haléřů. To je prostě strašný nepoměr.“

Luděk Polcar dodává: „Život na vsi je těžký, plný práce. Před revolucí byla pšenice za tři sta korun a nafta za korunu. Dneska je pšenice za dvě stě sedmdesát korun a nafta za dvaatřicet. K tomu už, myslím, není co dodat.“

František Šimek

František Šimek jezdí do Nezabudic už padesát let. Nejprve jen jako chalupář, dnes, poté co si zde postavil dům, zde žije již natrvalo. On naťukává problém s nedostatkem vody a kanalizací: „Prioritou by mělo být připojení obce na projekt Vodovody a kanalizace Křivoklátsko. Kvalita spodních vod je v Nezabudicích přinejmenším problematická, nehledě na to, že voda každou chvíli neteče, což je odvislé od přírodních podmínek. To všechno by se připojením odstranilo. S kanalizací je to totéž. Kanalizace, která tu je, v podstatě není kanalizací. Je to stoka na povrchové vody. Co mě ale na životě v Nezabudicích těší, je to, že je tady na poměry v Čechách celkem kontaktní příroda, relativní klid a celkem vlídní lidé.“

Myslivci

Za Myslivecké sdružení Nezabudice, které má 10 členů, nám řekl František Horn: „V Nezabudicích máme nádherný revír s poměrně velkým počtem zvěře. Je tu jelen sika, divoká prasata, srnčí. Po dlouhé době se nám tu začínají ukazovat mufloni. Především se snažíme o to, aby se zvěři ve zdejších lesích dařilo dobře. Jde o to, abychom mohli jednou našim vnoučatům ukázat, že jsou v nezabudických lesích mufloni, jeleni, srnčí. Rád bych touto cestou poděkoval za naše myslivecké sdružení soukromému zemědělci Jirkovi Vydrovi za to, že nám pomohl s krmením lesní zvěře v zimním období tím, že nám dal krmivo.“

František Bureš

Mezi pamětníky patří mimo jiné František Bureš: „I když jsou Nezabudice jen malá obec, tak musím říci, že jsem pyšný na její bohatou historii, kterou má málokterá obec v okolí. Lidé by se o historii své obce měli více zajímat, ale bohužel tomu tak není. Také by se obec měla vrátit do takové té koleje družnosti a pospolitosti. Je také pravda, že tu žijí především starší lidé, kteří mají dost jiné práce a starostí, ale bylo by dobré, kdyby si místní na sebe udělali více času. Ještě dodám, že světlá stránka života je, že se stále ještě společně s mojí manželkou můžeme radovat ze života v Nezabudicích. Moc se mi tu líbí místní kostel, který je pěkně udržován, Bradáčův dvůr plný koní, a také fandím novému zastupitelstvu."

Viktor Bradáč

Část obce doslova zdobí takzvaný Bradáčův dvůr. Jeho majitel Viktor Bradáč konstatoval: „Tenhle kraj je pro mě srdeční záležitostí. Když jsem v tato místa poprvé přijel a viděl je, chtěl jsem tady zůstat. To už je skoro dvacet let. Nezabudické údolí je jedno z nejhezčích na světě, které znám, a že jich znám docela dost. Statek a údolí, kde žijeme, má zajímavé vlnění, má v sobě pozitivní sílu, která se tu zřejmě nese po celých těch zhruba tisíc let, co byl tento kraj osídlen. Když bych měl mluvit o lidech, tak ti tu jsou takoví, jací jsou. Je to obec s šedesáti obyvateli, která s sebou nese nevyřešené vztahy po několik generací dozadu a podle toho se přiměřeně nenávidí. Neznám to, že byse tu někdo měl rád. Nežije se tady rozhodně jednoduše. Říci, že jsem nadšený ze zdejších mezilidských vztahů, to rozhodně nemohu.“

Život v důchodu

Rodačka a kronikářka obce Marie Konopásková uvádí: „Život na vesnici je pravdu někdy složitý. Ubývají autobusové spoje. V zimních měsících je nutné počítat s tím, že se silnice tolik neudržují a jsou tím pádem někdy nesjízdné. Pro nás pro starší občany se na vesnici hůře žije. Musíme se ale snažit si navzájem pomáhat, tedy pokud je to v našich silách. Co mě těší, je fakt, že nové vedení obce koupilo objekt bývalé hospody s tanečním sálem a nechává ji opravit.“

Jeden z bývalých starostů, rodák Stanislav Klabal, k životu v Nezabudicích uvedl: “Za bývalého režimu jsem měl několikrát možnost utéci do zahraničí, ale bez Nezabudic bych nemohl být. Nikdy mi taky nebylo jedno, jak to v Nezabudicích vypadá a snažil jsem se maximálně o zvelebení obce. Za minulého režimu jsme třeba udělali kulturní dům či kanalizaci. Proto mě velice potěšilo, že poslední sestava zastupitelstva získala kulturní dům zpět.“

Cesta z města

Rodina Jaroslava Maršíka se do Nezabudic před rokem přistěhovala z Kladna: „Osm let jsme sem jezdili jako chalupáři. Nezabudice nás doslova uchvátily, a tak jsme se rozhodli, že se nastěhujeme a už nás odsud nic neodtrhne. Je tu úžasná příroda a lidé si pomáhají. Na Kladně mě nejvíce bavila ta anonymita.“

Mladé rodiny

Mezi nemnoho mladých rodin v Nezabudicích patří například rodiny Antonína Horna a Vítka Šnobla. Antonín Horn říká: „Nejvíce oceňujeme ten klid. Jen je tu pro nás mladé a naše děti málo vyžití. Mám dvouapůlletou dceru Kristýnku a té společnost stejně starých dětí asi chybí. Ale nešel bych odsud. Když má člověk řidičák, tak není problém dojet za prací.“

Vít Šnobl dodal: „Základ ale je, aby všichni, kteří chtějí něco zlepšovat, začali především u sebe. Stačí úplné maličkosti. Zapojit se, když se hrabe listí nebo seká tráva. A co se mi líbí, je ten klid. Protože dnes už žiji zčásti v Kladně, tak více ocením zdejší klid a přírodu. Dokud totiž člověk něco neztratí, tak to pořádně neocení.

Včelaři

Rodák a mimo jiné také včelař Jaroslav Anýž nám popsal, jak se daří v Nezabudicích včelařům: „Poměrně dobře, ale na druhou stranu včelaři ubývají. Naše generace stárne a mladí o včely nejeví zájem. Mám desatery včely. V Nezabudicích je celkem asi osmatřicet včelstev. Ty jsou většinou rakovnických včelařů. A to tu kdysi bývalo i osmačtyřicet včelstev. O včelách se až doposud příliš nemluvilo, to až v posledních letech a to je dobře. Včely jsou základ života. No představte si, že by neopylily… Je pravda, že včelařina také něco stojí a já jsem důchodce, ale obnova díla se kvůli kvalitě medu musí dělat. K tomu, jak se dnes žije na malé obci, řeknu tolik: lidé ubývají a příliš se nestýkají. Zmizela pospolitost, tak, jak to na vesnicích vždy bylo.“

Autor: Jana Elznicová

12.3.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Hamousův statek zavoněl chlebem i cukrovím už podvanácté.
27

OBRAZEM: Hamousův statek zavoněl chlebem i cukrovím už podvanácté

Diváci, kterých do centra přišel početný dav, se těšili nejen z vystoupení Čtyřlístku, ale i spřátelených souborů Lístečku a Borůvek.
47

OBRAZEM: V Novém Strašecí zavládly Vánoce se Čtyřlístkem

OBRAZEM: Křivoklát ožil Královským adventem, letos už naposledy

Křivoklát - Stovky příchozích lemovaly silnici vedoucí ke hradu Křivoklát už od sobotního dopoledne, aby si nenechaly ujít vyvrcholení Královského adventu.

Odplata vyšla. Béčko rakovnického HC v přestřelce zdolalo Žilinu

Rakovník /FOTOGALERIE/ - V 10. kole krajské soutěže mužů se utkala rezerva HC Rakovník s Žilinou, která ji jako nováčka přivítala v soutěži osmibrankovým přídělem.

Koutenský: Podzim je pro mě velkým zklamáním

Rakovník /ROZHOVOR/ – Zatím nejhorší vystoupení ve své divizní historii mají za sebou fotbalisté rakovnického Tatranu. Tým od Šamotky je po podzimní části čtvrté nejvyšší soutěže hodně namočený, s pouhými deseti body se nachází na čtrnácté příčce a na jaře tedy bude mít velkou honičku, aby soutěž udržel i do dalšího ročníku.

Aquatop cup již v neděli. Obhájí loňský triumf Tuchlovice?

Rakovník - V neděli se v rakovnické sportovní hale koná další ročník florbalového turnaje Aquatop cup. Předvánoční klání začnou v 8 hodin a o prvenství se utká celkem dvanáct týmů. Vloni se z výhry radovaly Tuchlovice. Podaří se jim obhajoba?

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT