Zlomový okamžik pro budoucí Ráčata padl na datum 1. února 1998.
Handicapované děti už nemohly být pod školstvím, a tak nezisková organizace Ráček vznikla docela narychlo.
„Začátky byly docela krušné. Jako neziskovka jsme neměli peníze ani prostory,“ zavzpomínala na těžké začátky ředitelka Ráčku Ilona Hrušková.
Vše, ale nakonec dopadlo dobře, a tak Denní stacionář Ráček, který se stará o mentálně a tělesně postiženou mládež a dospělé z Rakovnicka mohl letos oslavit desáté narozeniny.
Ráčku v začátcích pomohlo město, které mu věnovalo prostory v části objektu jeslí a stanovilo nájem za symbolickou jednu korunu českou. „A dodnes nám pomáhá grantem. Postupem dob jsme si vybudovali určité postavení a město i lidé nás začali brát,“ zdůraznila Ilona Hrušková.
O čemž svědčí i ten fakt, že Ráček kdysi před léty začínal se šesti klienty a k dnešnímu dni už jich má dvaadvacet. Dobrá pověst Ráčku se rozšířila a lidé si do Ráčku postupně našli cestu. „Ráček je dobrej, jsem tady moc spokojená,“ pochválila stacionář kam dochází už řadu let jeho mladá klientka Monika Hnízdilová.
Život bez Ráčku si dnes už nedovede vůbec představit ani čtyřiadvacetiletý Jakub Tupý: „Je to tu bezva. Naučil jsem se tady dokonce hrát na bubny,a to díky učiteli Pavlovi,“ pochválil Ráček.
A Ilona Hrušková s úsměvem dodala. „Kubík to tady má zřejmě moc rád. Je vždy nešťasten, že už je zase pátek a že ho čekají dva víkendové dny bez Ráčku.
Narozeniny Ráčata oslavila jen v malé partě hostinou. „Byla to spíše taková rodinná oslava,“ doplnila Ilona Hrušková. Přátelé Ráčku se sešli v pravé poledne v hospůdce u Černého orla a společně pojedli předkrm, hlavní chod i zákusek.
„Jedna z maminek Gudrun Humlová, která nám již léta pomáhá tam dokonce slavnostní atmosféru podtrhla hrou na varhany,“ upřesnila Ilona Hrušková.
Motem Domova Ráček je pomáhat všem handicapovaným prožít plnohodnotný život. Jak jsem měla měla možnost po léta sledovat i já jeho práci, tento cíl se Ráčku daří plnit vrchovatou měrou.