Hra čísel. I tak se dá nazvat často diskutovaná míra nezaměstnanosti. Každý měsíc chrlí úřady práce napříč republikou statistické údaje, které rozpitvávají strukturu skladby uchazečů o zaměstnání až do těch největších detailů. Vrcholem celého snažení je pak sumarizace údajů a vydání kompletní roční statistiky. Ta za rok 2007, jak nám sdělil ředitel Úřadu práce v Rakovníku Alexander Zajíc, spatří na Rakovnicku světlo světa ke konci měsíce února.
Již delší dobu se vývoj nezaměstnanosti v rakovnickém okrese ubírá příznivým směrem. Dokladem toho je i rozdíl míry nezaměstnanosti mezi roky 2003 a 2008. Před pěti lety byla v regionu nezaměstnanost vyšší zhruba o 3,3 procenta, což je o necelou tisícovku lidí více.

I když došlo k úbytku lidí hledajících zaměstnání, tak se stále ve společnosti vyskytuje dost takových, kteří mají se zapojením se do pracovního procesu problém. Jedním z nich je i Robert B. , který si přeje zůstat v anonymitě. „Že nemá člověk práci, to není nic, s čím by se musel chlubit. Nejsem z těch, kterým se nechce dělat. Jsem jen smolař,“ vysvětluje při našem setkání jednatřicetiletý muž korpulentní postavy. „Mám výučák. Kdybych poslechl rodiče a líp se učil, mohl jsem být úplně někde jinde,“ postěžuje si a pokračuje: „Do svého prvního povolání jsem nastoupil hned po vyučení, ale práce dělníka v kolektivu, kde jsem nebyl od první chvíle oblíbený, mě donutila po roce práci opustit,“ popsal první pracovní etapu Robert.
Ten po neúspěchu neházel flintu do žita a neuplynulo ani půl roku a už pracoval u stavební firmy jako pomocný dělník. „Ta dělničina se mě držela. Nemohl jsem si moc vyskakovat. Žil jsem s rodiči, a tak mě to netrápilo. Hlavně, že jsem od nich měl pokoj. Nechtěl jsem, aby mi říkali, že jsem pecivál.“ U stavební firmy vydržel šest let. „Nejsem žádný drobeček. Bylo to pro mě dost fyzicky namáhavé, ale docela mě to bavilo. Jenže mě vzaly záda a začal jsem mít problémy i s koleny,“ popisoval peripetie. „Nakonec jsem skončil u autodopravy. Udělal jsem si papíry na náklaďák a jezdil i mezinárodní trasy,“ vyprávěl. Jenže ani to nemělo dlouhého trvání. „Neseděl mi šéf. Připadal jsem si jako štvaná zvěř. Byl jsem v neustálém stresu. Prostě jsem s tím musel seknout. Doufám, že seženu něco jiného. Nejhorší na tom je, že nemám vůbec žádnou představu, co bych mohl dělat. Pořád bydlím u rodičů, takže nemám strach, že bych skončil na ulici, ale je to nepříjemné,“ dodal na závěr Robert.

Aktuální míra nezaměstnanosti
v rakovnickém okrese

Míra nezaměstnanosti – 5,36%
Nezaměstnaných – 1552
Volných pracovních míst – 839