V mansardě muzea si můžete v klidu prohlédnout naše ptactvo tak, jak ho v přírodě těžko uvidíte. Nahlédnete také do ptačích obydlí. Zároveň tady představuje svoji činnost občanské sdružení Fénix.
Vznik

Fénix vznikl celkem nedávno, v roce 2007. Má dvanáct členů a k tomu ještě několik příznivců. Ale už v devadesátých letech se zapojovali nadšenci i odborníci do různých projektů. Například současný předseda Milan Tichai vypracovával projekty pro CHKO Křivoklátsko a Českou společnost ornitologickou. Tato práce pokračuje i teď.

Například pro společnost Lesy České republiky nyní členové vyznačují takzvané doupné stromy. To jsou duté stromy, kde hnízdí datlové a strakapoudi. Dostanou značku v podobě modrého trojúhelníku a neměly by se kácet.

Kdo se chce o ptácích dozvědět něco více, může společně s členy vykročit do přírody na Vítání ptačího zpěvu. To se odehrává v květnu. Na podzim je to zase Ptačí festival. Dále je to kolem Silvestra Vltava Tour. To je sice tak trochu soukromá akce, ale kdo chce, může přijít.

„Loni jsme šli po patnácté. Sejdeme se s pražskými i kladenskými kolegy v Praze Tróji a jdeme po toku Vltavy až do Prahy do Sedlce. Došli jsme i do Roztok u Prahy. Cestou povídáme a samozřejmě pozorujeme ptactvo,“ vysvětloval Radek Remar, člen Rakovnického ornitologického spolku Fénix.

Neméně zajímavou akcí je na jaře rozvěšování budek, takzvaných sýkorníků, v ptačí oblasti v CHKO Křivoklátsko. V květnu a v červnu se budky kontrolují, jedinci se kroužkují. Tímto způsobem se zjišťuje četnost populace v dané oblasti. Budky slouží i pro rejska bělokrkého, což je jeden z druhů, kvůli kterým byla ptačí oblast vyhlášena. O tom, jak silná je populace, rozhoduje počasí.

„Při jednom kroužkování jsme našli řadu zastydlých vajíček i mrtvých mláďat. Tenkrát byla zima a deštivo, hmyz nelétal. Protože jsou to hmyzožraví ptáci, neměli potravu,“ vzpomínal Remar.

Projekty
Rakovničtí ornitologové nezahálejí ani v zimě. Začínají v polovině ledna mezinárodním sčítáním vodních ptáků.
Ještě v lednu objíždějí výry. Jezdí se pravidelně večer po určené trase s vyznačenými body. Na těch se sovy poslouchají a zaznamenávají. Z údajů se vypočítávají jejich stavy. V dubnu se pozorují a zapisují strakapoud prostřední a žluva šedá.

Dále následuje velká celonárodní akce Jednotný program sčítání ptáků. „Každý ornitolog má určenou linii o dvaceti bodech. V každém bodu si stoupne a vyčká pět až deset minut. Pak zaznamená druh a počet ptáků, které viděl nebo slyšel,“ popsal postup Remar. První sčítání je v dubnu a druhé začátkem května. Mezitím se kroužkují rejsci.

Všechny projekty mají většinou návaznost na CHKO Křivoklátsko a na ptačí oblast. Jinak ornitologové vyjíždějí třeba i na Jesenicko.
Právě díky CHKO Křivoklátsko, kde se vyskytuje na sto dvacet druhů ptáků a ptačí oblasti, je na Rakovnicku ptactva poměrně dost. Další druhy sídlí na Jesenicku. V katastru Rakovníka ornitologové napočítali devadesát tři druhů. Nejvíce sýkorek, kosů, strak, v zimě zvonků zelených. Zmizeli vrabci.

Správný ornitolog by měl určit ptáka, jakmile zaslechne jeho zpěv. Taková je alespoň vžitá představa. Jak to je doopravdy, poodhalil Radek Remar:
„Lépe se poznávají ptáci podle vzhledu. Někteří jsou velmi specifičtí. Ti, co jsou si podobní, se musí rozeznávat podle zpěvu a to už je horší. Kdo nemá hudební sluch, dost se s tím trápí. Já na jaře, protože zpěv přes zimu zapomenu, nosím v kapse MP3 přehrávač. Tam mám nahraný zpěv jednotlivých ptáků, a když si nejsem jistý, tak si je pustím. Jsou ale lidé, kteří rozeznají třeba sto padesát ptáků.“

Po záslužné práci si rakovničtí ornitologové tak jedenkrát do roka dopřávají společný výlet. Například do jižních Čech nebo i do ciziny. Společně navštívili v Polsku Bělověžský prales, severní Německo, Maďarsko. O výletech názorně vypovídá několik panelů na výstavě. Objevíte tu i poválečnou korespondenci s Českou společností ornitologickou.

Výstava v Muzeu TGM v Rakovníku potrvá do 26. února.