Načali ji herci domácího Loutkářského souboru Před Branou premiérou výpravné pohádky Tři oříšky pro Popelku. Děj začínal tím, že Popelka předčítala pohádky holoubkům. Ti jí to pak oplatili pomocí při přebírání hrachu. Za to dvě nevlastní sestry se jí za čtení jen vysmívaly. Dál už pokračovala pohádka klasickým příběhem a měla rychlý spád.

Objevil se tu mrzutý král, rozpustilý princ, kterého chtěl král napravit tím, že ho ožení, a jeho dobrý přítel. Sestry s macechou si chystaly velké róby na královský ples. Popelka se tu také objevila. Pokaždé v jiných krásných šatech. Jen stihla dát princi hádanku a zmizela. Na schodech po ní zůstal krásný malý střevíček. Dobrými pomocníky a rádci jsou Popelce dva holoubci, kteří ji pomocí oříšků vtáhnou do pohádky…

Pohádku poprvé režíroval nový člen souboru, Zdeněk Turek, který je zároveň autorem textu a dramatizace. Herci měli na její nastudování krátkou dobu, od listopadu minulého roku. Obvykle na to mají rok či dva. Hudební podobu dal příběhu Leoš Janoušek. Světla a scénografii vytvořil Jiří Bretšnajdr. Loutky dělal Tomáš Kapsa. Zvuk Pavel Mařík a Olga Nechutná. Pohádka byla opravdu velká. Na jevišti bylo sedm účinkujících a hrálo sedmnáct loutek, a to manekýni, loutky voděné zezadu před živým hercem. Dále v pohádce hrály marionety, loutky voděné na drátě.
Protože Popelka chodila na plesy, musely se řešit také převleky loutek. Takže 
co jiné šaty, to jiná loutka, pouze Popelka se skutečně převlékala. Ještě týden před premiérou však neměla co na sebe.
„Pohádka je náročná i scénicky a vůbec klade na všechny velké nároky. Jeviště obsluhuje zmiňovaných sedm lidí, mění scénu. Pohádku doprovázela složitá hudba a ozvučování ze dvou přístrojů najednou," popisoval předseda spolku Tomáš Kapsa.

A proč právě Popelka?
Volba byla jednoduchá: loutkáři chtěli nastudovat klasickou pohádku, protože klasické pohádky stále táhnou. Pohádka musela být taková, aby se dala nastudovat jako výpravná s pěknou podívanou pro oko, protože do divadla chodí čím dál tím mladší děti, a ty je třeba zaujmout alespoň pohybem loutek a jejich vzhledem, když už nerozumí textu. Loutkáři mají ve svém repertoáru spoustu menších pohádek, ale velká klasická v této chvíli chyběla. Naposledy hráli Budulínka, jenže ze souboru odešlo několik mladých kolegů na studium, takže nemá kdo hrát liščí rodinu.

Nová pohádka je v souboru pokaždé věcí dohody. Členové musí souhlasit s častými zkouškami i o víkendu. Popelka se zkoušela dvakrát týdně nejprve ve dvojím obsazení. „To bylo ale zdlouhavé, proto jsme zvolili jen jedno obsazení a po premiéře začne zkoušet obsazení druhé," vysvětlil Tomáš Kapsa. Podle něj hrát premiéru je velký stres. „Na generálce ještě není vše stoprocentní. A premiéra je první před diváky. Snažíme se, soustředíme se na to své, ale o to to bývá horší, protože pokud to zkazí ten druhý, plavou v tom oba dva," řekl s úsměvem Tomáš Kapsa.

Každou zkoušku sleduje režisér, jenže ten může říci stop a scéna se opakuje. To před diváky nejde. Oříškem může být i první repríza, zvláště když se povede premiéra. Herci totiž mohou lehce usnout na vavřínech a reprízu pokazit. Ale divák nesmí poznat chybu.

Pokud jste pohádku nestihli o premiéře, nevadí. Herci ji plánují zahrát ještě v červnu, pravděpodobně jedenáctého. Tam si zahrají ti, co nehráli o premiéře.