Úvod ke křtu knížky redaktora a maratonce Slávy Pilíka „Sametový příběh rakovnické revoluce“ nemohl ředitel Muzea TGM František Povolný vymyslet geniálněji. Všechny přišlé, a že jich bylo, natěsnal do přízemní Petrovcovy síně, a až když zahrozilo kyslíkové manko, odkryl přístup ke schodišti a zavelel: „Jděte!“

Komando SNB

A za závěsem v naprosté tichosti a tmě čekalo z obou stran po zuby ozbrojené řvoucí komando SNB, s obušky a v bílých přilbách, svíčky v rukou civilistů. Procházíme uniformovaným špalírem, opravdu nedobrý pocit, holé ruce. Na schodišti je každému přilepena placka usměvavého OF a pak už je tu mansarda a výstava přibližující listopadový Rakovník v devětaosmdesátém pomocí originálních plakátů (obdivovaný je hlavně ten s textem: „Dejte nám ty klíče!“, výtisků Zpravodajů OF, kreseb Milana Kounovského, pozvánek na mítinky, ale hlavně fotografií pánů Beneše, Měchury, Šmidrkala, Hvězdy…zachycujících onu neopakovatelnou atmosféru nadšení i obav: „Opravdu to komančové vzdají jen tak, bez krveprolití?“

Vzdali. Nechce se věřit, ale je to už dvacet let. Do muzea přišli, přijeli, dorazili i ti, kteří byli v Rakovníku motorem tehdejších událostí: Olda Bauer, Ivo Brůžek, Eva Kodešová, Václav Procházka, Miroslav Urbánek, Milan Kounovský, Václav Laňka, Zdeněk Prokeš, Jaromír Tupý, nechybí ani Jiří Chalupecký, starosta Zdeněk Nejdl, místostarosta Honza Švácha a pochopitelně Sláva Pilík.

Příběh revoluce

Jím sepsaný „Sametový příběh rakovnické revoluce“ monitoruje listopadové události a následující dny a měsíce krok za krokem.

Je to strhující, dobrodružné čtení, připomínající i další aktéry: primáře Honzu Silbera, zpěváky Honzu Janotu a Bohunku Týčovou, bratry Prokešovy, Svobodu, Rybu, Zdeňka Krejčího-Baču, Standu Zárybnického, Zdeňka Brůžka, Marii Procházkovou, Bohouška Pochmana a další a další a taky Tylák a sokolovnu, první diskusní večer i obavy, strach, jaký to všechno vezme konce a co těm lidem lačným informací v Tyláku nebo Osvětě řekneme a jak to přijmou.

Přišly Vánoce a udavačský leden, generální stávka, stodolarovka od Františka Otty, výjezdy do vesnic, převzetí budovy OV KSČ…

Za všech devatenáct sponzorů, kteří se o vytištění knížky zasloužili, si autor za kmotra vybral Honzu Pytlíka. Ten „na Mlejnku“ u piva Slávu Pilíka na nápad zachytit pro generace budoucívzpomínky těch, kteří měli to štěstí, že u toho byli, navedl a nepřestal v něm chuť dílo dokončit pravidelně úspěšně burcovat: „Tys tam přece byl, musíš něco vyplodit, kdo by to udělal?“ Křtilo se stylově rakovnickým Bakalářem. Vůbec pivo bude po dobu trvání výstavy v muzejní „Zahradní restauraci“ za 1,90 Kč, a nejen to.

Na scéně se objevila i rašple z jedné strany potažená sametem, Václav Laňka četl hlášení a charakteristiky sledovaných osob z pera SNB, na kytaru a harmoniku hrál a zpíval Milan Zimmermann, vzpomínalo se, děkovalo Barrandovui za zapůjčení uniforem VB, povídalo, mládlo, nechyběly ani slzičky dojetí.

Tuhle výstavu sestavenou z materiálů muzea a Slávy Pilíka by si neměla nechat ujít především generace nejmladší, školy, pro niž, jak uvedl František Povolný, je rok 1989 už něco vzdáleného jako bitva na Bílé hoře, a pěknou knížku nabitou nejen poutavým textem, ale také fotografiemi a dalšími dokumenty z oné krásné doby, kdy se i na našem okrese rodila svoboda, bychom asi měli vlastnit všichni a čas od času si v ní zalistovat.

AUTOR: IVO MIČKA