Příběhy pamětníků: Práce v hospodářském družstvu mě bavila, vzpomíná Alena Tuhá

„Chodila jsem do osmiletky. Protože jsem říjnová, šla jsem o rok později. Poté jsem se vyučila v látkách, které jsem prodávala, ale moc tam neplatili, takže jsem tam dlouho nevydržela,“ vzpomíná Alena.

V roce 1959 se provdala za známého místního pekaře Karla Tuhého. „Bydleli jsme kousek od kostela za muzeem v rohovém domě. Můj muž neměl rád komunisty, a tak o živnost přišel a jezdil s rychlým nákladním vozem. Hrál dobře hokej a fotbal a nikdo mu neřekl jinak než beďare. Když mu někdo něco udělal, trenér ho nesměl postavit na led, protože by ho tam zmasakroval. Vždycky mu říkal, počkej, ať ti vystydne hlavička. Jinak by ty mantinely snad rozkousal. Jinak jsme ale spolu hezky žili,“ popsala Alena.

Manželé se přestěhovali na západní okraj města, kde Alena zdědila po rodičích domek se zahradou. Následně, a to až do jejího důchodu, pracovala v hospodářském družstvu, kde pracovala i její maminka. Jak sama prozradila, byla zde spokojená. „Dělala jsem v laboratoři, kde se braly vzorky z obilí. Ječmen se poté odvážel do Krušovic, kde se dával do piva. Pracovala jsem zde třicet let až do důchodu. Mezitím jsem porodila jednu dceru, která nejprve pracovala v Kladně na ortopedii a poté na gynekologii. Vzala si místního obvodního lékaře Václava Češku.“

play_fill

Podívejte se: Helena Šulová oslavila v Domově Pod Lipami sté narozeniny

Kladensko

Její zeť hrál stejně jako manžel Karel v mládí rovněž hokej, a to dokonce pod jeho vedením. „Václav byl takový pomalejší, a tak Karel, když přišel domů, stěžoval si mi, jak mu to trvá, než se rozhýbe Já na to, proč to říkáš mně, řekni to jemu,“ usmála se. „Ale pak ho chválil za to, že alespoň při hokeji přemýšlí a ví, kam přihrát,“ ihned doplnila.

Alena Tuhá žila až do března letošního roku v baráčku nedaleko prodejny Lidl, kde se starala o domácnost. Poté ovšem, kvůli bolavým nohou, zakotvila v novostrašeckém domově seniorů. „Nemohla jsem se už postavit na nohy, dcera i vnučka pracují, takže jsem sama v baráku nemohla být. Nejdřív jsem to obrečela, doma je doma, ale nakonec se mi tady zalíbilo. Krásně se o nás starají, všechno nám dají až pod nos, líbí se mi tady. Pořád tu něco děláme, třeba pomáháme loupat ořechy nebo česnek, takže se nenudíme,“ usmála se.

Radost jí dělá především pětiletý pravnuk, který svoji prababičku často navštěvuje. „Kluk je chytrý, někdy až moc. Říká mi, babičko, až budu velký, budu letcem nebo doktorem a když budu doktorem, tak ti ty nohy vyléčím. Je to takový rozumbrada. Vždycky, když přijde, říká mi, abych mu dala padesát pusinek a že si je spočítá a skutečně si je spočítá. Mám z něho radost,“ uzavřela Alena Tuhá.