Přes 110 lety dne 26. června 1897 byla slavnostně otevřena železnice z Rakovníka do Bečova nad Teplou. Celková délka byla 88 kilometrů.

Nacionalismus
My se v dnešní vzpomínce zaměříme na tehdejší nacionalismus. Jen deset kilometrů totiž leželo na území ryze českém. To znamenalo, že uvítání slavnostního vlaku se odehrávalo ve stanicích Senomaty a Šanov ryze česky, dále jen německy. Navíc Němci z Lubence nepřišli uvítat vlak s praporem rakouským, ale s říšskoněmeckým a modrými chrpami v klopách zdůrazňujíce tak německou symboliku. Svérázné přivítání vlaku ve stanici Chyše však připravil hrabě Vladimír Lažanský (1857 – 1925). Ten na svém statku a zámku zaměstnával výhradně české dělníky. Sám se musel s panstvem přidat k německému uvítání na nádraží, ale své zaměstnance oblečené v českých krojích a s českým praporem rozmístil od stanice k zámku, kde doprovázeli odjíždějící vlak do Žlutic českými písněmi.

Je zajímavé sledovat češství u Lažanských. Chyši drželi od roku 1766. Leopold Lažanský býval moravským místodržícím. O Vladimírovi spisovatel Karel Čapek, který v Chyši doučoval jeho syna Prokopa (1904 – 1969), v nekrologu napsal, že byl jedním z nejoriginálnějších Čechů. A onen zmíněný Prokop, syn Vladimíra?

Podle Čapka byl studentem nevalným. Začal studovat na reálném gymnáziu v Praze a dva ročníky opakoval. Proto ho Čapek i v Chyši přiučoval zejména češtině. On se ale více zajímal o box, jízdu na koni a střílení. Protože opakováním tříd ztratil na studiu dva roky, přešel do sedmé třídy na rakovnickou reálku, která oproti gymnáziu měla o třídu méně. Maturitní komise ho 23. června 1923 při ústní zkoušce z češtiny, matematiky, fyziky a vlastivědy uznala dospělým většinou hlasů. Vysokou školu zemědělského a lesního hospodářství při české technice opustil v roce 1925, když mu zemřel otec Vladimír, aby se ujal řízení chyšského panství.

Jeho češství utrpělo v roce 1932, když se oženil s Ingebor von Königswald, dcerou vyhlášeného Němce. Nakonec se díky manželce, která mu na svět přivedla dceru Mechtildu a v roce 1943 Angeliku, během protektorátu přihlásil k německé národnosti a zavrhl vše české. I když s nacisty přímo nekolaboroval, v roce 1945 po osvobození nedostal tzv. osvědčení o národní spolehlivosti a v roce 1946 emigroval. Hodně cestoval a usadil se v Jižní Rhodésii v Harare (dnešní Zimbabwe), kde 21. března 1969 zemřel.

Ale zpět k železnici. Dráha měla v oné době monopolní postavení v nákladní dopravě. Uveďme alespoň jeden markantní příklad, jak tento spoj zhodnotil kámen z Jesenicka – žulu.

V tu dobu se v Praze přes Vltavu stavěl most Františka I. (vládl 1792 – 1835). Stavěl se v letech 1839 – 1841. Je to most od Národního divadla a dnes nese jméno Legií. To už ve vesnici Krty u Jesenice byla na nové trati železniční zastávka s vhodnou rampou na nakládání žulových bloků dodávaných pro Prahu. Most byl prověřen zatěžkávací zkouškou 2. listopadu 1841, když přes něj bylo hnáno stádo 150 kusů žírného skotu, každý o váze šest až osm centů. V pilířích mostu je umístěno dva tisíce krychlových metrů žulových kvádrů z Krt. Dostatečný obrázek toho, co železnice Rakovník – Bečov pro okres přinesla.