Někdo zkrátka upřednostňuje, pokud se může najíst sám a v klidu třeba v hospodě nebo v autě.

Takovým příkladem je třeba malíř a lakýrník Miroslav Šilha. „Kamkoliv přijdu, hned při prvním kontaktu poznám podle chování, zda lidé něco nabídnou. Někdo třeba už při otevření dveří řekne: Dobrý den, co si dáte? Já si ale radši při obědové pauze zajdu někam na oběd nebo se najím v autě, kde mám na jídlo klid a nemusím udržovat konverzaci,“ popsal rakovnický malíř.

Ten si také povšiml, že starší generace je zvyklá pohostit řemeslníky víceméně automaticky. „Nabídnou kafe, vodu i oběd. Někdy se to opravdu špatně odmítá a skoro to ani nejde, jinak se dotyčný může i urazit,“ usmívá se a dodává, že mladí většinou jen vyžadují, aby udělal svoji práci, ale i mezi nimi se najdou občas výjimky. Různé zkušenosti má v rámci firem.

V jednom zdravotnickém zařízení bylo automatické, že při vymalování místností dostal od kuchařek oběd, najdou se ovšem i živnostníci, kteří mu nenabídnou ani vodu. „Jeden nejmenovaný živnostník v Panoším Újezdě, kde jsem kromě výmalby dělal i sádrokarton, mi nenabídl ani vodu. Mně ovšem došla a bylo velké vedro. Říkal jsem mu tedy ve čtyři hodiny, že práci udělám až druhý den, ale on mi odvětil, že to neexistuje a přeje si to mít hotové ten samý den. Já mu tedy řekl, že mi ale došla voda a budu si pro ni muset sjet do jiné vesnice, kde je Jednota, a on na to nic neřekl, nic mi nenabídl, tak jsem tedy musel jet,“ popsal ne zrovna příjemnou zkušenost rakovnický malíř.

Instalatér Petr Bolech přiznal, že stravování se za dobu, co se živí svým řemeslem, hodně změnilo. „Dříve se dá říci že zákazníci, kteří si mne pozvali domů, z devadesáti procent vařili a brali to jako samozřejmost. U starší generace to bylo možná ve sto procentech. Teď už je to spíše o lidech a také o jejich zaneprázdněnosti. Dnes je celkem normální, že vám lidé nechají klíče a jsou v práci, senioři bývají doma a tak je logické, že jejich pohostinnost je mnohem vyšší,“ popsal svoje zkušenosti Petr Bolech, který nebazíruje na tom, aby dostal najíst.

„Nejde o to, zda bych se rád najedl. Pokud mě zákazník zve ke stolu, je to příjemné, popovídáme si, zasmějeme se a jdeme dělat. Jinak jsem zvyklý chodit na oběd do restaurací a podobně,“ pronesl instalatér.

Jeho kolega, instalatér z Třeboce Tomáš Prask, naopak uvedl, že ochota zákazníků je podobná jako před lety. „Je to stejné. Jelikož dělám pro lidi, které už znám dlouho, tak od nich dostávám jídlo i pití, u cizích víceméně vůbec,“ popsal Prask.

Anketa: Pohostíte řemeslníky, kteří u vás pracuji?

close Jaroslava Novotná, Rakovník info Zdroj: archiv Jaroslavy Novotné zoom_in Jaroslava Novotná, Rakovník Jaroslava Novotná, Rakovník
Kdysi to bylo zvykem a považovalo se to za slušnost, současnou zkušenost mám, že nic nechtějí. Pokud to není známý, se kterým pak posedím.
Lenka Čechová, Lužná
U nás jsou zvyklí na jídlo všeho druhu. Cokoli jsem řemeslníkům nabídla, moc se nikdo nežinýroval(od svačinek po obědy), až na jednu dvojici, která u nás byla naposledy, těm stačila káva.
close Lenka Čechová, Lužná. info Zdroj: archiv Lenky Čechové zoom_in Lenka Čechová, Lužná.
close Kamila Metzová, Nové Strašecí info Zdroj: archiv Kamily Metzové zoom_in Kamila Metzová, Nové Strašecí Kamila Metzová, Nové Strašecí
U nás se teplé jídlo řemeslníkům nedávalo. Když přišla zahradnická firma, bylo jich hodně a fungovali jenom venku. Ale když přišel někdo třeba na elektriku, nabídnu kávu nebo vodu, pokud bych měla něco upečeného, nabídla bych ke kávě kousek koláče. Reakce jsou takové, že kafe si dají, ale koláč moc nechtějí, asi jsou zvyklí si jídlo sami zařizovat. Pak se mi stalo, že jeden opravář myčky, který nad ní strávil docela dost času, v podstatě řekl, že nijak nepije, že mu to nechutná. Bylo ale léto a on se s tím dělal asi tři hodiny, tak jsem mu na stůl položila vodu s citronem, ale on se jí ani nedotkl. Bylo to vtipné, možná jsem mu měla nabídnout slivovici, to byla asi ta chyba (úsměv).
Zuzana Dubnová, Rakovník
Zedník, který u mě pracoval, bral jídlo jako samozřejmost. Vždycky jsem byla zvyklá řemeslníky nakrmit.
close Zuzana Dubnová, Rakovník info Zdroj: archiv Zuzany Dubnové zoom_in Zuzana Dubnová, Rakovník
close Eva Hrdličková, Nové Strašecí info Zdroj: archiv Evy Hrdličkové zoom_in Eva Hrdličková, Nové Strašecí Eva Hrdličková, Nové Strašecí
Naposledy jsme měli opraváře na troubu a ten nechtěl ani kafe a vodu. Dům jsme stavěli před devíti lety, ale vždycky to bylo maximálně kafe nebo voda. A když jsme tady měli asi před dvěma lety bagristu, tak ten si dal jen kávu, svačinu měl svoji. Pokud jsem měla něco upečené, tak jsem i nabídla, ale jinak nic.
Zdenka Hayden, Rakovník
Co se týče řemeslníků, které si zvu domů do bytu, jsou to pravidelně ti samí lidé, které mám ověřené. Pokud jsou u mě v době oběda, automaticky s nimi počítám na jídlo i na kafe. Pokud mám řemeslníky v baráku v rámci společenství, řemeslníci jsou také osvědčení, mají k dispozici sušárnu, kde je pro ně zázemí jako jídelní stůl, židle, toaleta, voda a udělám jim třeba kávu, ale oběd nebo večeři jim nedělám, často jsem také v tu dobu v práci.
close Zdenka Hayden, Rakovník info Zdroj: archiv Zdenky Hayden zoom_in Zdenka Hayden, Rakovník